Pšenice se významnou měrou pěstuje v oblastech s nižším úhrnem srážek. Byť je plodinou tolerantní k suchu pro svůj stepní původ, stává se i pro ni limitujícím faktorem dostatek vláhy a přijatelnost živin z hnojiv. Zejména dusíkatá hnojiva jsou v periodách přísušků omezeně přijímána rostlinami a kumulují se v půdě. Volba druhu dusíkatého hnojiva ovlivňuje využití dusíku během přísušků a snižuje hydrologicko-ekologická rizika kumulace nitrátů v půdách po sklizni.
Tématem se v Úrodě č. 3/2025 zabývá spolu s dalšími autory Ing. Tomáš Javor, DiS., ze společnosti AGROEKO Žamberk s. r. o. Autor připomíná, že ozimá pšenice je poměrně náročnou plodinou na výživu a hnojení, a to zvláště pokud je pěstována odrůda kvalitativního pekařského užitkového směru. Potřeba dusíku je zpočátku velmi malá (do 10–30 kg N/ha za podzim) a významně se zvyšuje až na jaře v období sloupkování (příjem 80–150 kg N/ha), pokračuje v době metání (120–200 kg N/ha) a ustává poté v květu. Po odkvětu znovu stoupá příjem dusíku pro tvorbu zrna a syntézu bílkovin, a to až do voskově-fyziologické zralosti. Po odkvětu může porost biologicky přijmout podle užitkových směrů 20–60 kg N/ha. V přísuškových oblastech dosahují kvalitativní odrůdy produkční odběr mezi 22–25 kg N/t zrna s příslušným výnosem slámy. Zvláště odběr dusíku na horní hranici je vyhodnocován u odrůd E, E/A, A sortimentu se schopností utilizace dusíku do bílkovin s obsahem N-látek 13 % a vyšší, při výnosu zrna mezi 8–9,5 t/ha (nebo vyšší). Nižší odběr dusíku na 1 t zrna dosahují obecně odrůdy B a C sortimentu, nebo se dostavuje v případech poklesu výnosu zrna pod asi 6 t/ha, uvádí autor.
Soudobé pěstování kvalitativní ozimé pšenice se neobejde bez cíleného přihnojování sírou. Zásoby síry v půdě nejsou již více než 25 let doplňovány atmosférickou depozicí průmyslu. Postupy přihnojování ozimé pšenice byly postupně ověřovány a doporučeny pro příslušné pěstební oblasti (pro vláhový režim jara vlhčí nebo sušší). Před setím nebo v době podzimu v zásadě pšenice nepřihnojujeme sírou, zejména ne v běžných síranových hnojivech (S-SO42-) pro riziko vyplavení (síran je velmi pohyblivý v půdě) a pro velmi malou odběrovou kapacitu rostlin (do 2–8 kg S/ha za podzim). V našich podmínkách se k přihnojení sírou se osvědčilo přistupovat od druhého jarního přihnojení dusíkem, agronomicky na počátku sloupkování (BBCH 31), uvádí Ing. Javor.*
Úvodní foto: Při již obvyklém teplém průběhu zimy pokračují především rané odrůdy ozimých pšenice v zimním růstu nadzemní o podzemní biomasy, ale příjem živin je malý a pozvolný. Relativně časná jarní aplikace dusíku je přísuškových oblastech předurčující včetně rozhodnutí o typu dusíkatého hnojiva Foto Tomáš Javor
