Zpracování půdy moderně, nebo klasicky?

Současné zemědělství se nachází v období, kdy jsou pěstitele nuceni přehodnocovat zavedené postupy zpracování půdy. Ing. Martin Bína ze společnosti N. U. Agrar CZ, s. r. o., se na semináři Národního centra zemědělského a potravinářského výzkumu, v. v. i., pořádaného v Lukavci zabýval srovnáním technologií no-till a strip-till s klasickým zpracováním půdy.

No-till

I v zahraničí se ukazuje, že čistý no-till nemusí být dlouhodobě udržitelný a úspěšnou strategií je spíše kombinování systémů podle aktuálního ročníku a stavu půdního profilu. Podle Ing. Bíny je no-till velmi silný systém z hlediska ochrany půdy a protierozního účinku, současně má však několik zásadních limitů: dlouhodobě naráží na regulaci trav, vyšší závislost na glyfosátu, horší práci s živinami (zejména s fosforem), pomalejší prohřívání půdy na jaře, vyšší tlak fakultativních chorob, komplikovanější nakládání s organickou hmotou a také větší meziroční kolísání výnosů.

Strip-till

Největší přínos strip-tillu vidí Ing. Bína u řepky a kukuřice, protože umožňuje zonální umístění živin do hloubky a cílenou podporu kořenového systému. Zároveň ale upozorňuje, že je nutné nepřehánět dávky kejdy či digestátu do pásků a průběžně hlídat půdní strukturu, aby se nezhoršoval půdní profil pro kořenový systém.

Klasické zpracování půdy

Ing. Bína zároveň připomíná, že klasické zpracování půdy (orba či kypření) má v podniku stále své místo – zejména jako účinný nástroj proti travám, proti některým chorobám a také pro jednorázovou korekci problémů, které se mohou v redukovaných systémech postupně kumulovat.*

Více informací naleznete v týdeníku Zemědělec (11/2026).

Úvodní fotografie: Mezi hlavní pozitiva no-till technologie patří především obohacování svrchní vrstvy půdy o organickou hmotu, výrazně nižší náchylnost k vodní i větrné erozi a vyšší schopnost zadržovat vodu Foto archiv