Teorie předpokládají, že kukuřice „vznikla“ někdy mezi lety 4000–3000 př. n. l. v údolí řeky Balzas. Uvádí se, že vznikla vývojem a selekcí z teosintu (Zea diploperennis), traviny rostoucí divoce v mexickém pohoří Sierra Madre. Dnešní podoba kulturní kukuřice je však zcela odlišná a teosintu není vzhledově příliš podobná. Navíc se bez pomoci člověka nemůže vůbec rozmnožovat, neboť během domestikace ztratila schopnost uvolňovat semena z palice.
Tématem se zabývá v Zemědělci č. 47 Ing. František Kůst. Připomíná, že do Evropy se kukuřice dostala v průběhu 16. a 17. století (když Kryštof Kolumbus objevil Nový svět). V Evropě ji od Španělů převzali, již jako užitkovou rostlinu, Francouzi a Italové: Z Itálie se přes Černomoří dostala do Ruska a Portugalci ji na svých výpravách zavezli do Afriky a jihozápadní Asie. Naše národy údajně seznámili s kukuřicí Romové, kteří ji na jižní Slovensko a Moravu přenesli patrně z Turecka a Rumunska v 17. století (krajové označení „turkyně“). Kukuřice je sice původní rostlina teplých a vlhkých oblastí tropů a subtropů, ale ukázala se však být neobyčejně přizpůsobivou a její četné odrůdy daleko překročily hranice její domoviny. Je po pšenici společně s rýží nejrozšířenější a nejproduktivnější obilninou světa.
Kukuřice (Zea mays) náleží mezi trávy (Gramineae), má jediný stonek a dosahuje výšky v průměru 1–3 metry. Je to jednodomá rostlina, samčí květenství tvoří lata na horním konci stébla, ze samičího se vyvíjí po opylení palice. Kukuřice je větrosnubná, někdy i hmyzosnubná. K opylení dochází pylem z jiných rostlin, protože samčí a samičí květenství na téže rostlině kvetou v nestejnou dobu, připomíná autor.
Zrno kukuřice se dělí na:
tvrdé: výška zrna se rovná jeho šířce, endosperm je velmi tvrdý,
zubovité: v průběhu zasychání zrna se na povrchu vytváří mělká jamka, zrno dostává tvar zubu, endosperm není sklovitý,
mezityp – vzniká křížením obou předcházejících typů.
Klíčení nastává, když teplota půdy dosahuje 6–10 °C (podle teploty půdy může klíčení trvat od pěti dnů do tří týdnů). Klíční rostlina postupně vytváří kořenový systém, stéblo a listy. Ve stádiu 5–6 listů jsou již vytvořeny všechny listy a následuje dlouživý růst stébla a plošný růst listů.*
