Biouhel je na uhlík bohatý materiál vznikající termochemickým rozkladem organického materiálu bez přístupu či za omezeného přístupu vzduchu. Jeho příprava je analogií výroby dřevěného uhlí a odtud je odvozen i anglický název, původní charcoal je modifikován na biochar. Biouhel je pak českým ekvivalentem výrazu biochar.
Další informace o materiálu přináší spolu s ostatními autory Ing. Kateřina Břendová z České zemědělské univerzity v Praze v článku, který vychází v Úrodě č. 4/2017. Cituje zkušenosti jiných autorů, ze kterých vyplývá, že z pohledu zemědělské produkce a ochrany životního prostředí je důležitý zejména vliv biouhlu na mobilitu a množství živin v půdě. Předpokládaným důvodem pozitivního vlivu na půdní ekosystém (rostlinný i mikrobiální) je právě přímý vliv živin obsažených v biouhlu nebo jeho schopnost živiny poutat a postupně uvolňovat. Aktuálním tématem využití biouhlu je jeho schopnost regulovat množství přístupných živin v půdě. Vzhledem k těmto jeho vlastnostem se předpokládá, že by mohl být schopen zabraňovat nadměrnému vyplavování, a tedy i ztrátám živin. Díky delšímu setrvání živin v půdě se dále zvyšuje míra jejich využití rostlinami, a tím i efektivita hnojení. Z dostupných studií je patrné, že velice záleží na konkrétním materiálu, zkoumaném hnojivu či živině a půdě.
Na univerzitě prováděli s biouhlem více pokusů. Obohacovali ho například fugátem a sledovali jeho potenciál ve výživě rostlin. Cílem bylo zjistit, zda aplikace biouhlu do půdy bude regulovat výnos a příjem živin u pšenice. Pokus ukázal, že ve variantě fugát + biouhel poskytla pšenice zhruba poloviční výnos zrna i biomasy oproti variantě, kde byl aplikován jen fugát. Například ale v pokusu s pěstováním vrb na extrémně kontaminované půdě se ukázalo, že na ploše s biouhlem byl jejich výnos v prvních dvou letech vyšší oproti kontrole. Autoři konstatují, že vlastnosti biouhlu je potřeba dále zkoumat.*
