Menu
e-shop
Ve zvlněném terénu podhůří Šumavy v Předslavi na Klatovsku hospodaří společnost Měcholupská zemědělská, a. s. Rostlinná výroba slouží především potřebám silné živočišné výroby a bioplynové stanici. O tom, jak efektivně se ve zdejších sušších podmínkách daří pěstovat řepku, jsme hovořili s hlavním agronomem Ing. Pavlem Tomanem a Ing. Jiřím Šimkou ze společnosti KWS OSIVA s. r. o.
Měcholupská zemědělská hospodaří v bramborářské oblasticelkem na 2530 ha zemědělské půdy, z čehož 1960 ha tvoří půda orná.
Zemědělský podnik je silně orientovaný na živočišnou výrobu, pro kterou si vyrábí vlastní krmné směsi. V nové moderní stáji s robotickým dojením chová farma 400 dojnic holštýnského skotu. Dále podnik odchovává plemenné býky, býky na výkrm a součástí živočišné výroky je i udržování stáda 350 kusů pastevních matek. Nechybí ani chov prasat se stovkou prasnic s ročním odchovem kolem 2000 kusů. Maso distribuují přes vlastní jatka. Součástí uzavřeného cyklu je bioplynová stanice o výkonu 1,2 MW. Ta v současnosti zpracovává kejdu a biomasu, ale její budoucnost po roce 2031 je kvůli nákladům na případnou přestavbu na biomethan zatím nejistá.
V rostlinné výrobě se zaměřují na ozimou pšenici na 500 ha, asi 140 ha patří ječmeni (letos 50 ha jarního a 90 ha ozimého), 450–500 ha kukuřici a dále pěstují jetelotrávy a vojtěškotrávy. Třetím rokem pěstuje farma mák a průmyslové brambory. Pro letošní sezónu poprvé zaseli 25 ha kmínu. Důležitou roli hrají také meziplodiny (svazenka, hořčice), které podnik pěstuje na ploše 150 až 200 ha. Jařinám se tu obecně příliš nedaří. „Vše v rostlinné výrobě se musí podřídit potřebám krmivové základny a bioplynové stanice,“ vysvětlil Ing. Toman. Produkci může podnik uskladnit v silech s kapacitou 2500 t. Roční produkce šrotů a krmných směsí dosahuje 2500 t. U kukuřice hledá agronom především univerzálnost. Vzhledem k logistice a silážování ve žlabech musí hybridy vykazovat kvalitativní parametry pro využití jako krmivo pro dojnice, zároveň ale také splňovat podmínky pro využití v bioplynové stanici. „U kukuřice stále hledáme ten správný hybrid, který si nejlépe poradí ve zdejších suchých podmínkách,“ řekl Ing. Toman s tím, že od společnosti KWS testují např. hybrid Monumento KWS.
Podnik hospodaří na lehčích, kamenitých a svažitých půdách ve srážkovém stínu Šumavy. Nadmořská výška se zde pohybuje od 400 do 570 m. Průměrné srážky dosahují kolem 600–650 mm, ale jejich rozložení je velmi nerovnoměrné, s častými přísušky. Jak agronom vysvětlil, s novou stavbou stáje založenou na kejdovém hospodářství (do roku 2022 činila roční produkce hnoje přes 15 000 t) se změnila i agrotechnika. Také kvůli ochraně půdy před erozí a udržení vláhy v půdě podnik postupně opouští od klasické orby. „Dříve jsme pod řepku orali. V současnosti zpracováváme dvě třetiny půdy radličkovým podmítačem, což se nám osvědčilo i z pohledu vyrovnanějšího vzcházení porostů, a příští rok už pod řepku orat nebudeme,“ uvedl Ing. Toman. U řepky uplatňují spíše extenzivnější technologii pěstování. Sejí do 25. srpna na klasický 15cm řádek. Vysévají kolem 0,9 VJ insekticidně mořeného osiva (zhruba 45 rostlin/m²). Na podzim rostliny jednou ošetřují morforegulátory růstu a jednou až dvakrát aplikují insekticid proti dřepčíkům. Na podzim hnojí stabilizovanou močovinou (20–25 kg N/ha) a na jaře ošetřují porosty proti hlízence, krytonoscům a blýskáčkům. Celková dávka dusíku činí přibližně 160 kg v minerálních hnojivech plus 20–30 kg N z fugátu.
Řepka ozimá se v podniku pěstuje od 70. let a v osevním postupu má své nezastupitelné místo. Aktuálně zaujímá 330 ha, ale výhledově dojde k poklesu na 250 ha ve prospěch krmných plodin i kvůli rostoucím škodám způsobeným dančí zvěří. S hybridy ozimé řepky od společnosti KWS mají na farmě Měcholupská zemědělská, a. s., velmi dobré zkušenosti, přičemž genetika této firmy v současnosti v podniku pokrývá více než 60 % ploch pěstované řepky. Ke zdejším nosným hybridům řepky patří UMBERTO KWS a KWS MIKADOS. Hybrid Umberto KWS letos podnik pěstuje na ploše 85 ha. Rostliny vynikají mohutným vzrůstem s nadprůměrným počtem šešulí s S-POD funkcí a velmi dobrým zdravotním stavem díky genům Rlm 3 a Rlm 7. Tento hybrid má velmi dobrou zimovzdornost, kterou agronom podporuje aplikací fungicidu s morforegulátorem růstu ve stadiu čtyř listů. Jak Ing. Toman uvedl, hybrid Umberto KWS je za roky pěstování nezklamal a výnosově se vždy držel v lepším průměru, v dobrých letech i nad 4 t/ha. Hybrid řepky KWS Mikados pěstují na 103 ha. Podobně jako u ostatních KWS hybridů, i u KWS Mikadosu agronom oceňuje, že se jedná o sázku na jistotu, která v podmínkách Klatovska funguje spolehlivě díky vysoké přizpůsobivosti stanovišti. Díky genu Rlms vyniká odolností vůči chorobám báze stonků Phoma a současně vysokou tolerancí k virové žloutence (TuYV). Vyznačuje se také vysokou efektivitou příjmu dusíku a tvorbou velkého množství bočních větví a větví druhého řádu. Ing. Toman oceňuje velmi dobrou spolupráci se zástupcem firmy KWS Ing. Šimkou, který mu pomáhá s výběrem vhodných hybridů do zdejších pěstitelsky náročných podmínek pro lehké kamenité půdy a současně svažité pozemky.
Letos podnik Měcholupská zemědělská, a. s., testuje zcela nový hybrid řepky ze sortimentu společnosti KWS OSIVA, a to KWS® HEMMA na ploše přibližně 18 ha. Tento hybrid se v současnosti nachází ve třetím roce registračních pokusů ÚKZÚZ, kde v obou předchozích letech dosáhl vynikajících výnosů na úrovni 118 % a 112 % ve srovnání s kontrolní odrůdou. Tato nová hybridní odrůda vyniká stabilním a velmi vysokým výnosem s vysokou HTS v různých pěstebních podmínkách a současně vysokou olejnatostí. Odrůda KWS® Hemma je vysoce odolná vůči Phoma a vyznačuje se středně vysokou odolností proti Verticillium. Rostliny kvetou středně pozdě a díky tomu může dojít ke snížení rizika poškození jarními mrazíky. Podle agronoma Ing. Pavla Tomana vykazuje KWS® Hemma při vizuálním srovnání s ostatními hybridy po zimě dobrou vitalitu a minimální ztráty listové plochy. Šešule této novinky se vyznačují silnou nepukavostí a rostliny jsou odolné vůči poléhání. Podle Ing. Jiřího Šimky jde o perspektivního nástupce starších materiálů.
Článek si můžete přečíst také v Zemědělci č. 15/2026.
