
Kukuřice je vysoce univerzální obilninou, jejíž pěstební plochy se nacházejí na čtyřech světových kontinentech. Globálně se kukuřičné pásy rozprostírají mezi 50° severní a 50° jižní zeměpisné šířky a zahrnují jak přímořské, tak i horské regiony. Nejvýznamnější postavení mezi ostatními pěstovanými plodinami zaujímá kukuřice v Severní Americe. Patří k plodinám s jedním z nejvyšších výnosových potenciálů.
Pěstování kukuřice je však spojeno s řadou environmentálních rizik, zejména s erozí půdy a poklesem biodiverzity. I z těchto důvodů dochází k rozvoji specifických technologií pěstování kukuřice. Mezi nejvýznamnější patří půdoochranné technologie, jejichž princip spočívá v zajištění pokryvu povrchu půdy biomasou po většinu roku na erozně ohrožených stanovištích. Píše o tom Ing. Jan Winkler, Ph.D., (Szkoła Główna Gospodarstwa Wiejskiego w Warszawie, Mendelova univerzita v Brně) v Úrodě č. 12/2025. Autor připomíná, že tyto technologie se uplatňují především u širokořádkových plodin, které samy o sobě neposkytují dostatečnou protierozní ochranu. Biomasa používaná k pokrytí půdy může pocházet z posklizňových zbytků nebo z meziplodin. Aby se projevily půdoochranné účinky, musí být povrch půdy pokryt nejméně z 30 % biomasou. Kromě protierozní funkce půdoochranné technologie snižují počet pracovních operací při zpracování půdy a zlepšují její celkovou strukturu.
Další používanou technologií je redukované zpracování půdy a pěstování v hrůbcích (tzv. hřebenová technologie –ridge tillage). Tento způsob je vhodný zejména pro těžší půdy v chladnějších a vlhčích oblastech, protože hřebeny poskytují klíčícím rostlinám teplejší a lépe odvodněné prostředí. Hrůbkové pěstování lze kombinovat nejen s mechanickou regulací plevelů, ale také s pásovou aplikací herbicidů, což výrazně snižuje množství použitých chemických látek i provozní náklady.
Alternativou je zpracování půdy v pásech (strip tillage, ST). Zpracování a výsev do pásů vedených ve směru vrstevnic představuje jedno z nejjednodušších agrotechnických opatření, využívané zejména na méně svažitých pozemcích se slabším erozním ohrožením. Kukuřice je v tomto systému vysévána speciálně upraveným secím strojem s meziřádkovou vzdáleností 0,75 m.
Zajímavou možností, jak zvýšit hustotu porostu, je pěstování v uspořádání do dvojřadů (twin rows). Pokusy s tímto systémem přinášejí rozdílné výsledky v závislosti na lokalitě. Vyvážená hustota porostu a optimální rozestup rostlin v řádcích však zůstávají zásadním faktorem pro omezení konkurence mezi rostlinami kukuřice o růstové faktory.
Změny ve struktuře porostu a v konkurenčním tlaku mezi rostlinami kukuřice zároveň ovlivňují životní prostor plevelů. Cílem této práce je objasnit vliv šířky a typu řádku kukuřice na intenzitu zaplevelení a druhové složení plevelů, uvádí autor.*
Úvodní snímek: Klasické řádky – porost kukuřice Foto Jan Winkler