Železo a mangan ve výživě rostlin

Železo a mangan jsou prvky, jejichž celkové množství v půdě je pro rostliny prakticky vždy dostačující. Železo je zpravidla čtvrtým nejzastoupenějším prvkem ze všech a mangan desátým. Jak je ale známo i z jiných zkušeností, množství není všechno. Problém nastává zejména při vysokém pH půdy, kdy jsou oba zmíněné prvky rostlinám jen velmi obtížně dostupné. Tato situace se týká odhadem jedné čtvrtiny zemědělsky využívaných půd v ČR, a zejména zde by se opatřením zajišťujícím dostatečnou výživu Fe a Mn měla věnovat příslušná pozornost. Informují o tom v časopise Úroda (12/2025) doc. Ing. Martin Kulhánek, Ph.D., a kolektiv z České zemědělské univerzity v Praze.

Železo

Jak uvádějí autoři článku, celkové množství železa v půdě je poměrně vysoké, obvykle se pohybuje mezi 20 až 40 g/kg, což může představovat 80 až téměř 200 t Fe/ha pouze v ornici (0–30 cm). Rostlinám přitom každoročně stačí pouze 1–2 kg Fe/ha. Na základě těchto údajů by se mohlo zdát, že zásoba železa v půdě je pro rostliny dostatečná a není třeba mu věnovat zvláštní pozornost. To však platí především pro půdy s pH nižším než 7,0, kde se obvykle nevyskytují problémy s jeho nedostatkem. V alkalických, dobře provzdušněných půdách je však koncentrace dostupných forem železa (Fe²⁺ a Fe³⁺) v půdním roztoku zpravidla velmi nízká.

Typickým projevem deficitu železa je chloróza nejmladších listů (vzhledem k jeho pomalému transportu), kde zůstává zelená pouze žilnatina, a při hlubším nedostatku se objevují i deformace a nekrózy listových pletiv, vysvětlují autoři.

Mangan

Mangan autoři zvolili spolu se železem záměrně, protože oba prvky mají do značné míry podobné vlastnosti v půdě i funkce v rostlině. Mangan se v půdě může vyskytovat v několika oxidačních stavech, přičemž výrazně dominuje dvoumocný kationt Mn²⁺. V této formě je buď vázán v krystalové mřížce primárních silikátů, nebo vyplňuje mezery mezi oktaedry jílových minerálů. Jeho funkce je podobná jako u Fe²⁺ či Mg²⁺, avšak zastoupení je podstatně nižší. Za dobrou zásobu přijatelné frakce (Mehlich 3) se považuje 30 (70)–200 mg Mn/kg. V dobře provzdušněných kyselých půdách se mangan snadno vyplavuje a putuje do vlhčích či alkalických zón, kde se sráží jako konkrece, či tzv. noduly, tvořené střídajícími se vrstvami oxidů Fe a Mn sloučenin. Noduly bývají časté v hlubších horizontech semiaridních půd a po okyselení a provzdušnění mohou představovat významný zdroj manganu.

Deficit Mn se vyskytuje hlavně v humidních regionech, zejména v kyselých písčitých půdách, kde vyplavování probíhá nejintenzivněji. Nedostatek však hrozí i v karbonátových či převápněných půdách, protože rozpustnost manganových sloučenin je zde silně potlačena.

Protikladem nedostatku je toxicita manganu, způsobená vysokou koncentrací jeho mobilní formy, jež se projevuje hlavně u citlivých plodin, jako jsou vinná réva nebo sója. Přebytek Mn se obvykle projevuje v silně kyselých půdách s nízkou tendencí k vyplavování nebo v zasolených půdách, upozorňují autoři článku.

Podrobné informace naleznete v prosincovém vydání časopisu Úroda (12/2025).*

Úvodní fotografie: Nedostatek Fe u nejmladších listů kukuřice Foto Martin Kulhánek