Škodlivost zavíječe kukuřičného v posledních letech stoupá, jak vyplývá i z dat monitoringu Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ). Škody jsou zaznamenávány především v tradičních oblastech pěstování, tedy na jižní Moravě a v Polabí. S měnícím se klimatem a koncentrací ploch se však významná poškození objevují i např. na jižním okraji Vysočiny.
Za vyššími ztrátami vlivem tohoto biotického faktoru stojí chyba jak při zpracování posklizňových zbytků silážní kukuřice, ve které může zavíječ dokonat svůj vývoj, tak ve špatně směřované nebo zcela podceněné ochraně.
Chyby v signalizaci ošetření vyplývají především z nedostatečně přesného monitoringu a někdy i neefektivního ošetření, a to včetně biologické ochrany. K tíživé situaci přispívá i rozšíření bivoltinní (dvougenerační) populace na většině Moravy. Plochy kukuřice, oteplování a změny v časnosti náletů prvních jedinců do porostů, chybně zvolená strategie ochrany a nerozdrcené posklizňové zbytky na povrchu půdy přispívají k meziroční akumulaci zavíječe kukuřičného, a tím i akceleraci jeho škodlivosti v dalších letech. Tématem se v Zemědělci č. 47 zabývá Ing. Štěpánka Radová, Ph.D., která působí na Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském.
Housenky zavíječe kukuřičného přezimují ve spodních částech stébel a na jaře se od dubna do května kuklí. První motýli se líhnou na konci měsíce května a v průběhu měsíce června. Udává se, že hromadný let nastává koncem měsíce června a trvá do začátku měsíce srpna. Tyto informace se však z důvodu nastupující bivoltinní populace již liší. I pro monovoltinní populace se v teplejších oblastech dynamika letu mění, což potvrzují i výstupy ze světlených lapačů ÚKZÚZ, uvádí autorka.
Na většině území ČR se potvrzuje stále tradovaný trend. Nálety jsou však rozvleklejší, bez větších píků, takže i správný termín ošetření je složitější odhadnout. Již tedy není stoprocentní, že se během července můžeme potkat se dvěma vrcholy náletu, ale spíše s jedním výraznějším a několika méně výraznými. Samičky kladou vajíčka do kupek přilepených na spodní stranu listu, které těsně před vlastním vylíhnutím housenek zčernají. Vylíhlé housenky se rozlézají po povrchu rostlin kukuřice a ve velmi krátké době dochází k zavrtání do rostlin kukuřice. Uvnitř rostliny pak dokončují svůj vývoj. Housenky vyžírají v rostlině rozsáhlé chodby a dostávají se i do vřetene palice a zrna, kde způsobují nejvýznamnější škody. Na konci svého vývoje migrují do spodních částí kukuřice, kde v diapauze přečkají zimní období.
V podmínkách České republiky má tento hmyzí škůdce jednu generaci do roka, ale již v roce 2020 byl potvrzen výskyt bivoltinní populace, která se vlivem změn klimatu objevila v nejteplejších oblastech jižní Moravy, konkrétně na Znojemsku. V současnosti lze podle zvýšených náletů do světelných lapačů během září odvodit, že bivoltinní populace se objevují již na celém území Moravy. Housenky dvougeneračních populací se kuklí v červenci a během července a srpna se líhnou motýli druhé generace, kteří ještě dokáží naklást do rostlin. Housenky se zpravidla vyvinou nanejvýše do třetího instaru. Každopádně se tím zvyšuje koncentrace „škodlivého stádia“ pro většinu porostů v oblastech s největší tradicí pěstování kukuřice na zrno, shrnuje autorka.*
