Tuzemské brambory mají dostatečnou kvalitu, o tom nemůže pochyb, zejména v případě, že ji poměřujeme s bramborami ze zahraničí. Co je vlastně měřítkem kvality? Je to vnější vzhled nebo jejich chuť? Zastavme se na chvíli u odrůdy, což je vlastně nositel obou vlastností. V současné době u nás převládají odrůdy německé a nizozemské. Problém je, že zájmy spotřebitele a obchodu nejsou vždy totožné. Na trhu jsou například dvě velmi vzhledné odrůdy, s jemnou sytě žlutou slupkou, které obchod žádá, dodavatelé ochotně dodávají, ale v registračním řízení ÚKZÚZ tyto odrůdy pohořely pro silné nedostatky v chuti, jsou ale registrovány v jiných zemí EU.
Představme si ale, že jde jen o jednu standardní odrůdu vypěstovanou v České republice a v zahraničí a tam hledejme rozdíly. V čem by mohla mít zahraniční odrůda jinou, neřkuli vyšší kvalitu? V prvé řadě se budeme dívat na mechanické poškození. Typické bramborářské půdy ČR jsou střední hnědé půdy s vyšším obsahem kamenů. Proto také pěstitelé brambor už před dvaceti lety přešli na technologii odkameňování. To znamená, že před sázením brambor odstraní více než dvě třetiny kamenů z půdy a současně pro sklizeň používají vyorávače na rozdíl od sklízečů s delšími dopravními cestami a tudíž s vyšší možností poškození, i když se plochy brambor stále více přesouvají do Polabí, kde výskyt kamenů rozhodně nehrozí. Vnější mechanické poškození je viditelné a podle vyhlášky 291/2010 Sb. je jedním z nejsledovanějších parametrů manažerů kvality obchodních řetězců. Měly by jimi být i skvrny pod slupkou, jejich eliminace je obtížnější, jedná se o kombinaci vlivu otlaků, vyzrálosti a náchylnosti odrůdy, tu a tam se objevuje nezávisle na tom, zda se jedná o tuzemskou výrobu či dovoz, kde je nebezpečí otlaků při transportech na dlouhé vzdálenosti ještě vyšší.
Nu a co chuť? Už jsme si řekli, že některé zahraniční odrůdy nepatří zrovna k top ten v žebříčku kvality. Chuť, vedle odrůdy, ovlivňuje řada parametrů, jako jsou obsahy cukrů, polyfenolů, aminokyselin, vitamínů, minerálních látek ap. Nelze se domnívat, že za hranicemi se tyto hodnoty rázem změní v sestavu, která nabízí kulinářský zážitek. Pravda je spíš na opačné straně a dnes už jsou na pohled téměř dokonalé francouzské brambory mezi spotřebiteli nechvalně proslulé právě z důvodů špatné chuti. Ale co bych psal dále, přesvědčte se sami! Stačí se jen na chvilku zastavit u brambor v supermarketu a naslouchat kupujícím: vidíš ty krásný brambory? Tak ty prosím tě nekupuj, pamatuješ, jaký byly minule, ne?
A když jsme u té Francie – tázal jsem se nedávno jednoho francouzského poradce na integrovanou ochranu brambor proti plísni. Ale co tě nemá bon ami, odpověděl ten bodrý muž, jakmile se objeví první rostlina bramboru, je třeba zahájit ochranu a pravidelně v týdenních intervalech aplikovat fungicid! To je nejlepší způsob! Ale těch týdnů je minimálně deset, zmohl jsem se na odpověď. Oui, správně, odpověděl a dál jsme téma aplikace fungicidů raději opustili a věnovali jsme se dávkám dusíku a podobně. Ještě, že jsem už prostor pro psaní vyčerpal.*
