Sója v posledních letech zaujímá stále větší plochy. Z celosvětového pohledu její výměra dosahuje 122 mil. ha. Plocha sóji v ČR se již po dva roky nesnížila pod 10 tis. ha, a to i přes velmi nepříznivý (suchý) rok 2015, kdy byl její výnos asi o 0,5 t/ha nižší, než je průměr posledních pěti let.
Vzhledem k narůstajícímu zájmu o její pěstování ve střední Evropě, tj. v marginálních podmínkách, je podstatné upozornit na možná úskalí jejího pěstování právě v této oblasti, zejména s ohledem na měnící se agroenvironmentální podmínky pro rostlinnou produkci. Ty souvisejí s globálními změnami klimatu a jsou provázeny častějšími extrémními výkyvy průběhu počasí a oteplováním. Uvedené výkyvy počasí jsou způsobovány tzv. tryskovým prouděním vzdušných mas (jetstream), které zprostředkovává výměnu energie mezi Arktidou a nižšími zeměpisnými šířkami. Roční úhrny srážek jsou za této situace nejen zpravidla nižší, ale jejich rozdělení v průběhu roku je velmi nerovnoměrné. Intenzivní přívalové deště, často s krupobitím a povodněmi, jsou střídány obdobími přísušků až déle trvajícího sucha. Narůstající teplota ovzduší zvyšuje evapotranspiraci, čímž dále podporuje větší četnost a škodlivost výskytu suchých period.
Neustálým prošlechťováním sóji, zejména za účelem posunu pěstebních oblastí do vyšších zeměpisných šířek, se daří její ekologické nároky částečně měnit. Především jde o nároky na teplotu a délku dne. Poznatky ze sledování nových odrůd sóji, vyšlechtěných pro pěstování v severních oblastech USA, v Kanadě a v západní Evropě, které jsme získali v podmínkách ČR, ukazují, že tyto odrůdy jsou zpravidla již relativně chladuvzdorné a fotoperiodicky méně vyhraněné. V našich nižších a teplejších oblastech lze proto tyto odrůdy pěstovat. Pokud však jde o nároky na vlhkost, tuto vlastnost si také nové odrůdy sóji do značné míry zachovávají, i když i v tomto směru jsou mezi nimi určité rozdíly.*
Více informací se můžete dočíst v březnovém vydání časopisu Úroda v článku Ing. Přemysla Štrance, Ph.D., a kolektivu.
