Šestnáct kilometrů severozápadně od Hradce Králové najdeme obec Hoříněves. Její historie sahá daleko do minulosti, první písemná zmínka pochází z roku 1238, kdy zde měl majetek Zbraslav, číšník krále Václava I. Zajímavé je, jaké ochutnávky z historie získá návštěvník jen při kratičkém průjezdu obcí před nalezením konkrétního cíle. Jako první míjíme roubenou stavbu, později zjišťuji, že pochází z 18. století a jde o rodný dům jazykovědce a archiváře Václava Hanky. Projíždíme také kolem kostela svatého Prokopa a zahlédneme i barokní zámek. Dnešním cílem se však stává sídlo společnosti AGROCHOV spol. s r. o.
Vítá nás sympatický vedoucí střediska Jan Hovorka. V krbových kamnech příjemně praská oheň a my rozmrzáme. Mezitím Jan Hovorka přibližuje činnost společnosti Agrochov, která je zaměřena na rostlinnou výrobu a produkci bioplynu. „Hospodaříme přibližně na 900 hektarech orné půdy a pěstujeme klasické plodiny – ječmen, pšenici, řepku, cukrovku, kukuřici a dříve jsme měli i hrách“, vypočítává. Největší plocha s 300 ha patří pšenici, kukuřici i řepku sejí shodně zhruba na 200 ha, ječmen dostává plochu kolem 120 až 150 ha a cukrovka 60 ha. K podniku patří také 60 hektarů luk.
Složení půdy se liší podle lokality, musí si však poradit i s takovou „lahůdkou“, jakou je téměř 300 ha těžkého jílu. Všechno zlé je pro něco dobré, a tak na této ploše zkoušejí například techniku. „Mnoho prodejců si zde vylámalo zuby,“ říká vedoucí střediska. Tato plocha odhalí i schopnost odrůd poradit si se stresovými podmínkami. Pravdou je, že těžké jílovité půdy by Jan Hovorka ve své oblasti klidně oželel.
Blíže k výnosům
Pšenice obvykle v podniku poskytuje výnos kolem 8 t/ha, loni podle Jana Hovorky dala průměrně 9 t/ha. Loňský rok přál výnosově všem plodinám – také ječmen se dostal na vysokou úroveň 7,7 t/ha a pro osivářské účely dokonce na 10,3 t/ha. Kukuřici pěstují v podniku pouze na siláž pro bioplynovou stanici s produkcí v loňském roce 53,5 t/ha. Dříve zařazovali také zrnovou kukuřici na vlhké zrno pro prasata, výnosy v čistém dosahovaly 10 t/ha. Také řepka se se 4,4 t/ha zařadila do charakteristiky pěkné výnosy. Kdyby ovšem na počátku loňského července nezasáhly 45 ha kroupy, mohlo být ještě lépe. Cukrová řepa, ke které se vrátili kvůli bioplynové stanici, dosahuje obvykle výnosu 90 t/ha.
Jaké pochutiny konzumuje bioplynka
Bioplynová stanice o výkonu 1 MW je pro podnik stabilizujícím prvkem. Díky odpadnímu teplu bylo také možné ve starém seníku zrealizovat technologii pro dosoušení obilí. Stravu tato betonová kráva dostává pestrou. Mnohé z komponent by se mohly objevit i na talíři zeleninu milujícího člověka. Základní složku tvoří samozřejmě kukuřičná siláž. „Pokud by se krmila jen siláž, denní dávka by byla plus minus 40 tun,“ vypočítává Jan Hovorka. Jenže 'bioplynka' vedle siláže dostává i prasečí kejdu, podle dostupnosti také pivovarnické výpalky, mouku, brambory, zeleninu z nedalekého podniku, zejména mrkev a celer. Velmi důležitým komponentem jsou řízky z cukrovky. Jak říká Jan Hovorka, pro bioplynovou stanici je to takový Red Bull. Řízky přichází nárazově – k dispozici jsou většinou od října do února. Uchovávají se podobně jako kukuřičná siláž v silážních jamách, kde se ušlapou těžkými traktory. Tento úkon patří k náročnějším, protože řízky mají nízkou sušinu kolem 20 %. Jan Hovorka má také za sebou pozitivní zkušenost s kombinovanou siláží z kukuřice a cukrovkových řízků. Jak dodává, jedna věc je výtěžnost bioplynu, kdy kukuřice vítězí, druhá pak náklady. U jmenovaných „pochutin“ jsou totiž podstatně nižší.
V pokusech vycházejí nejlépe
Při výběru osiv kukuřice a řepky spolupracuje Jan Hovorka dlouhodobě s firmou KWS osiva s. r. o., která ke svým odrůdám zabezpečuje také servis. Je zastáncem toho, že je lepší spolupracovat s méně firmami, o to však kvalitněji.
Příběh hybridů kukuřice začíná již ve vlastních pokusech. „Vyčlenil jsem si hektarové políčko, kde zakládáme pokusy s hybridy kukuřice KWS Osiva a pro vyšší objektivitu zařazujeme i odrůdy dalších firem. Co vychází v pokusech nejlépe, to poté sejeme i na provozní plochu,“ vysvětluje muž s podnikavým duchem. Pro letošní rok udělali velkou obměnu. A co vybrali? Na 90 ha přijde Atletas (FAO 280), na 64 ha Agro Vitallo (FAO 280) a na 23 ha Figorinio (FAO 250) od firmy KWS Osiva, na zbylou plochu využijí osivo z loňska. Jan Hovorka dbá na to, aby hybridy pasovaly do místních podmínek (250 až 300 m n. m.) a byly vhodné pro bioplynovou stanici. Zaměřuje se i na rozfázování sklizně, kdy na počátek sklizně zvolil zhruba o deset dní ranější Figorinio (FAO 250).
„Stále se učíme, kukuřici jsme loni silážovali potřetí, a proto je velmi důležité mít možnost se poradit s odborníky. Díky Ing. Miroslavu Vavřinovi z firmy KWS Osiva a Ing. Ivanu Tomaierovi ze ZEA Sedmihorky například víme, kdy máme do porostu vjet,“ pochvaluje si spolupráci Jan Hovorka.
Pěstitelská technologie kukuřice
„Starý agronom vždy říkal, dokud bude na Zvičině sníh (pozn. redakce: Zvičina je s 671 metry nejvyšší vrch Zvičinsko-kocléřovského hřbetu, podřazeného celku Krkonošského podhůří), tak nechoďte na pole. Je totiž ještě příliš chladno a vlhko,“ prozrazuje jeden ze symbolických klíčů k úspěchu Jan Hovorka. Zatímco kolem již začínají s jarními pracemi, v Agrochovu se snaží být trpěliví.
Kukuřici si dříve seli sami, ale před několika lety zbytečně proseli 170 000 Kč, když jim repasovaná sečka nesela tak, jak měla, a proto na výsev a posléze i sklizeň využívají služby. Sejí klasicky na 75 cm s přihnojením pod patu. Úzkořádky, které zkoušeli, se jim neosvědčily – výnos silážní hmoty se propadl asi o 6,5 t/ha. Důvodem byla i absence kejdy, kterou obvykle porosty dostávají, neboť kolejovými řádky kejdovače by se připravili o bonus z úzkořádků. Klasicky setá kukuřice se jednou až dvakrát za vegetaci dočká kejdy či digestátu. Loni zavedli také plečkování, kdy před hnojením digestátem/kejdou i po něm projede plečka. Zajímalo mě, zda pojezdy kejdovacím vozem neutužují půdu. Při vhodném výběru techniky však lze i toto riziko eliminovat. „Koupili jsme nový fekální vůz, který má centrální dohušťování pneumatik. Jakmile přijedeme na pole, vzduch se vypustí a z hlediska utužení jsou výsledky mnohem lepší než u původního stroje,“ přibližuje nový systém Jan Hovorka. Jak doplnil Ing. Vavřina, mnohem větší riziko utužení půdy hrozí při aplikací kejdy/digestátu před setím. Aplikace tohoto tekutého hnojiva v průběhu vegetace také ulehčí koncovým skladům.
Ochranu všech plodin ve společnosti Agrochov zajišťují služby podle klasického scénáře. U kukuřice na většině ploch probíhá preemergentní nebo časně postemergentní ochrana proti plevelům. Insekticidní ošetření proti zavíječi kukuřičnému dělali naposledy v době, kdy pěstovali zrnovou kukuřici. O ochraně proti tomuto škůdci se letos rozhodnou podle aktuální situace na základě monitoringu firmy KWS Osiva. Jistým předpokladem k tomuto kroku je loňský silný tlak zavíječe, ale také výběr ranějšího hybridu.
Největší alchymií je bezesporu termín sklizně, který ladí s poradci KWS Osiva. „Sklizeň je v rámci možností rychlá, kukuřice nám nikdy nepřemrzla,“ říká Jan Hovorka. Mají totiž vypozorováno, že kolem 4. 10. přicházejí první mrazíky, předloni překvapily již 2. 10., a do té doby musí být kukuřice z pole pryč.
Velké portfolio není cestou k úspěchu
Druhou plodinou, ve které v Agrochovu z velké části sází na materiály společnosti KWS Osiva, je řepka. V loňském sezóně se Jan Hovorka rozhodl rozšířit portfolio pěstovaných odrůd této plodiny. Ale nefungovalo to. Vrátil se tedy k užšímu, pečlivě promyšlenému sortimentu. Jak vysvětluje, odrůdy jsou hodně srovnané, důležité je tedy vybírat podle pěstitelských podmínek a rychlosti vývoje. Letos vyšla řepka na horší půdy než loni, a proto bylo nutné sáhnout k vyzkoušeným odrůdám, inspirace vzešla i z polního dne v Nabočanech. Největší plochu získal hybrid Marcopolos (131 ha) firmy KWS osiva, který předloni uspěl na nejhorším poli. Zařazen byl na polovině pozemku, druhá patřila jiné odrůdě – ta ovšem podle řečníka výnosově propadla o 0,7 t/ha. Jako další odrůdu zvolil vedoucí střediska na 41 ha Traviatu firmy KWS Osiva a na 20 ha novou polotrpasličí odrůdu PX 104 od firmy Pioneer Hi-Bred Northern Europe Sales Division GmbH.
Přestože v podniku nezanevřeli na pluh, v předloňském roce objevili kouzlo podrývání a v současné době podrývají již pod všechny plodiny. Jak přiznává Jan Hovorka, usnadňuje to práci zejména na těžkých půdách, kde nebylo jednoduché po orbě půdu rozdělat. Pluh však má stále svoje významné místo, například loni museli zaorat celé pole po ječmeni, aby zapravili slámu. Speciální postavení zaujímá cukrovka – pod tu ořou i podrývají.
K řepce Jan Hovorka připomněl i důležitost termínu výsevu, kdy se snaží zasít do 15. srpna, pak v této oblasti přicházejí pravidelně srážky.
Podporování, ne podkopávání
Ve většině zemí světa patří zemědělství k významným odvětvím, které podporují. Smutné je proto podle Jana Hovorky, že u nás tomu tak není. Zemědělství je ubíjené a byrokraticky zatížené. „Například v Německu je úředník pro zemědělce, snaží se mu pomoci, u nás je to naopak. Vymýšlí se postihy místo toho, aby byly nařízení a zákony funkční,“ nastiňuje problém zemědělství v České republice jinak pozitivně smýšlející muž. Doufejme, že se v tomto ohledu blýská na lepší časy.*
