Sója podobně jako ostatní luskoviny a další plodiny z čeledi bobovitých (Fabaceae) se vyvíjí v symbióze s bakteriemi rodu Rhizobium poutajícími vzdušný dusík. Z uvedeného rodu sóju inokulují pouze bakterie druhu Bradyrhizobium japonicum, které žijí buď volně v půdě, hlavně při intenzivním pěstování sóji, anebo při jejím okrajovém pěstování musí být do půdy vnášeny, nejčastěji inokulací (naočkováním) osiva.
S ohledem na velký, zcela nezastupitelný význam hlízkových bakterií ve výživě sóji dusíkem, je v našich podmínkách nutné otázce inokulace jejího osiva, jakož i ostatním faktorům umožňujícím a podporujícím činnost těchto bakterií, věnovat maximální pozornost.
O inokulaci sóji a podmínkách aktivní činnosti rizobií informuje v říjnové Úrodě Ing. Jaroslav Štranc, CSc., a kol. z firmy ZEPOR+, zemědělské poradenství a soudní znalectví Žatec. V článku mimo jiné autoři připomínají, kdy je potřeba inokulovat osivo sóji:
- na pozemcích, kde sója ještě nebyla pěstována, anebo kde byla naposledy pěstována před více než třemi až pěti lety,
- na pozemcích, kde sója v předchozím roce poskytla malý výnos, anebo špatně nodulovala,
- na slabě humózních půdách a v aridních podmínkách,
- při větším zhutnění půdy,
- na špatně odvodněných, nadměrně vlhkých a zpravidla i kyselejších pozemcích.
Symbioticky fixovaný dusík, v porovnání s dusíkem z půdy, je efektivněji zhodnocován, neboť je rostlinou přednostně využíván k utváření a růstu kořenů a později k tvorbě generativních orgánů, kdežto dusík půdní slouží k tvorbě vegetační hmoty (slámy). Proto čím dlouhodobější a celkově intenzivnější je fixace dusíku, tím je zpravidla i větší výnos semen, informují také autoři.
Další informace přináší článek Ing. Jaroslava Štrance, CSc., a kol., z firmy ZEPOR+, zemědělské poradenství a soudní znalectví Žatec v říjnovém vydání časopisu Úroda.*
