Dostupnost dusíku při rozdílné úrovni hnojení předplodiny

Dostatečné hnojení dusíkem je jedním ze základních předpokladů dosažení přiměřeného výnosu většiny plodin. Hnojení každé plodiny ovlivňuje nejen její výnos, ale i dostupnost živin v půdě, která poté mění i optimální dávku dusíku pro následné plodiny. V nádobové zkoušce bylo proto zjišťováno, jak rozdílná úroveň hnojení předplodiny ovlivní nároky následné plodiny na dusík. Jako předplodina byla pěstována jarní řepka, sklizená jako zelená hmota ve fázi květu, po její sklizni byla vyseta kukuřice. Informuje o tom v článku zveřejněném v časopise Úroda (6/2023) Ing. Jaroslav Hynšt, Ph.D., z Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského Brno.

Jak dále uvádí, řepka byla hnojena dusíkem v dávkách odpovídajících 100, 200 a 300 kg N/ha. K těmto třem stupňovaným dávkám byla zařazena varianta nehnojená dusíkem. Po sklizni řepky byly vegetační nádoby z každé ze čtyř úrovní hnojení rozděleny na čtyři varianty a každá z nich hnojena ke kukuřici, která byla pěstována jako následná plodina, odlišnou dávkou dusíku odpovídající 0, 100, 200 a 300 kg N/ha.

Výnos předplodiny i následné plodiny byly významně zvyšovány dávkou dusíku 100 kg N/ha. Další zvyšování bylo méně efektivní a nárůst dávky dva- až třikrát navýšil výnos kukuřice pouze o 9–16 %. Z hlediska výnosu tak lze v podmínkách tohoto pokusu za optimální považovat dávku 100 kg N/ha k předplodině i následné plodině. S rostoucí dávkou N k předplodině narůstal odběr N výnosem, dusík byl proto efektivně využit a jen málo zbylo pro následnou plodinu. Byl však pozorován pokles výnosu u některých variant s optimální dávkou, který vyrovnala až nejvyšší dávka. Tento nesoulad naznačuje, že stanovení optimální dávky není jen otázkou optimálního výnosu, shrnuje autor článku.

Více informací přinese červnové vydání časopisu Úroda (6/2023).*