Kukuřice patří mezi plodiny, u kterých se s komerčně využitelnými genetickými úpravami začalo nejdříve. V roce 2019 využívalo geneticky modifikované (GM) plodiny 72 zemí, a to buď jejich pěstováním, nebo dovozem pro potraviny, krmiva nebo zpracování. Dvacet devět (29) zemí GM plodiny selo nebo sázelo a dalších 43 zemí je dovezlo pro využití na potraviny, krmiva nebo zpracování. Deset zemí v Latinské Americe, devět v Asii a Tichomoří, šest v Africe, dvě v Severní Americe a dvě v Evropské unii v roce 2019 vyselo nebo vysázelo v roce 190,4 milionu ha GM plodin.
Informovalo o tom sdružení ISAAA, které monitoruje využití zemědělsko-biotechnologických aplikací. Odvolává se přitom na nový výzkum zveřejněný 5. října 2022, jehož autorem je ekonom Graham Brookes ze společnosti PG Economics. Ten zjistil, že od roku 1996 zvýšily GM plodiny celosvětovou produkci potravin, krmiv a vláken o téměř jednu miliardu tun (1996–2020) a zároveň pomohly zemědělcům, kteří tyto plodiny pěstují, snížit ekologickou stopu spojenou s jejich postupy ochrany plodin o více než 17 %. Rovněž snížily emise uhlíku o 39,1 miliardy kilogramů, což vyplývá ze snížené spotřeby pohonných hmot o 14,7 miliardy litrů, adekvátnímu odstranění 25,9 milionu automobilů ze silnic na jeden rok.
Tento výzkum je patnáctou výroční zprávou o globálním ekonomickém a environmentálním dopadu geneticky modifikovaných plodin. Poskytuje pohled na to, proč více než 17 milionů zemědělců na celém světě přijalo biotechnologii plodin a nadále ji používá ve svých výrobních systémech od roku 1996, kdy byla tato technologie poprvé komerčně dostupná, uvádí ISAAA. Zpráva představuje výsledky výzkumu globálního socioekonomického a environmentálního dopadu geneticky modifikovaných plodin za 25 let od jejich prvního komerčního pěstování na významné ploše. Zaměřuje se na ekonomické dopady na úrovni zemědělských podniků, dopady na produkci, dopady na životní prostředí v důsledku změn v používání insekticidů a herbicidů a na jejich příspěvek ke snižování emisí skleníkových plynů (GHG).
Sdružení dále shrnuje, že biotechnologie pomohly zvýšit výnosy plodin díky lepší kontrole škůdců, chorob a plevelů. V letech 1996–2020 pomohla technologie rezistence vůči hmyzu (IR) zvýšit výnosy v průměru o 17,7 % u kukuřice a o 14,5 % u bavlny ve srovnání s konvenčními výrobními systémy. V Jižní Americe zaznamenali zemědělci, kteří pěstují IR sóju, od roku 2013 průměrné zvýšení výnosů o 9,3 procenta. Kromě bavlny a kukuřice se IR technologie používá i u dalších komerčních GM plodin, včetně vigny, lilku a cukrové třtiny. Za více než 25 let rozsáhlého používání se rostlinné biotechnologie zasloužily o dodatečnou celosvětovou produkci 330 milionů tun sóji, 595 milionů tun kukuřice, 37 milionů tun bavlníkového vlákna, 15,8 milionu tun řepky a 1,9 milionu tun cukrové řepy.
Zemědělci, kteří pěstují geneticky modifikované plodiny, vypěstují více, aniž by museli využívat další půdu. Pokud by například v roce 2020 nebyly zemědělcům k dispozici biotechnologické plodiny, bylo by k udržení celosvětové úrovně produkce v tomto roce nutné osít dalších 11,6 milionu hektarů sójou, 8,5 milionu hektarů kukuřicí a 2,8 milionu hektarů bavlnou a 0,5 milionu hektarů řepkou. Tato celková plocha 23,4 milionu hektarů odpovídá součtu zemědělských oblastí Filipín a Vietnamu, shrnuje ISAAA.*
