Zonální hnojení je vnímáno jako systém, jehož základem je uložení hnojiva do budoucí zóny kořenů přímo při zpracování půdy nebo při setí plodiny. Cílem hnojení je uložit hnojivo, spíše požadované formy živin, do spodních vrstev orničního profilu za účelem podpory rozvoje kořenového systému ve spodnějších vrstvách ornice a zajištění zvýšené efektivity využití živin během vegetace.
Tématem se zabývá spolu s dalšími autory doc. Ing. Václav Brant, Ph.D., z České zemědělské univerzity v Praze v článku, který vyšel v Úrodě č. 4/2017. Autoři dodávají, že na rozdíl od hnojení k blízkosti osiva, tzv. hnojení pod patu, má zonální hnojení přispět k podpoře výživného stavu porostů v pozdnějších růstových fázích. Z tohoto důvodu se proto využívá spíše kombinovaných hnojiv s pomalejším uvolňováním živin.
Dlouhodobě je zonální hnojení ověřováno a uplatňováno u širokořádkových plodin (kukuřice, slunečnice, ale i cukrová řepa) a v systémech pěstování ozimé řepky s využitím širších řádků. Zonální hnojení je zde uplatňováno několika systémy. Nejrozšířenější je využití systémů klasického a intenzivního strip-till, kde dochází při kypření pásů k ukládání hnojiv do míst nacházejících se pod budoucím seťovým ložem. Rozteč zón s hnojivem je v těchto případech shodná s roztečí řádků vysévané plodiny.
V článku dále popisují ověřování funkčnosti rozdílných systémů zonální aplikace hnojiv ve spolupráci s firmou Farmet. V závěru shrnují, že provedené experimenty potvrdily pozitivní vliv zonální aplikace hnojiva k obilninám. Jednoznačně však poukázaly na skutečnost, že efekt hnojení je závislý na použitém druhu hnojiva. Jeho působení je s velkou pravděpodobností ovlivněno průběhem povětrnostních podmínek, především srážek.*
