Využití podsevových plodin při pěstování kukuřice

Kukuřice zastává významnou pozici ve struktuře pěstovaných plodin v České republice. Na svažitých pozemcích je však plodinou velmi rizikovou z důvodu náchylnosti k půdní erozi. Důvodem je její technologie pěstování v širokých řádcích, ale také pomalý počáteční růst, respektive dlouhá doba potřebná k zapojení porostu.

Vzhledem k dopadům měnícího se klimatu a v souladu s nastavovanými legislativními pravidly ochrany půdy (redesign eroze) vyvstává potřeba inovovat pěstební technologii kukuřice směřující k zachování produkčních vlastností půd. Většina stávajících půdoochranných technologií při pěstování širokořádkových plodin je založena na dostatečném množství rostlinných zbytků z předplodiny (sláma) či meziplodiny. Je obecně známo, že sláma obilnin, která je v těchto systémech hlavním zdrojem primární organické hmoty zapravované do půdy, se pomaleji rozkládá a zároveň hraje negativní roli při šíření některých houbových patogenů. Alternativním řešením je pěstování meziplodin, kde je pro efektivní produkci biomasy zapotřebí zvolit vhodné druhy a také zajistit včasný termín výsevu. Půdoochranné technologie zpracování půdy s využitím meziplodin byly v našich podmínkách úspěšně rozpracovány v posledních letech (např. pásové zpracování půdy) s dostatečným protierozním efektem a uspokojivým výnosovým potenciálem. Nevýhodou je však závislost na aplikaci totálního herbicidu glyfosátu, používaného k umrtvení „živého mulče“, a to vzhledem k očekávaným restrikcím této účinné látky do budoucna.

Cílem výzkumu kolektivu odborníků z Mendelovy univerzity a dalších výzkumných pracovišť bylo ověření možnosti pěstování kukuřice s různými podsevovými plodinami, které byly vysety do prostoru mezi její řádky. Bylo vyhodnoceno osm variant podsevů a kontrolní varianta bez podsevu (celkem devět variant) – viz tabulka. Polní pokusy byly založeny na dvou lokalitách – v Jaroměřicích a na Polní pokusné stanici Mendelovy univerzity v Žabčicích.

Jednoleté výsledky zveřejněné v časopise Úroda (12/2020) ukázaly odlišnou dynamiku růstu, produkci biomasy u různých druhů plodin podsetých do kukuřice a jejich pokryvnost. U jílku italského (Lolium multiflorum ssp. Italicum), svazenky vratičolisté (Phacelia tanacetifolia) a žita setého (Secale cereale) byl zjištěn rychlý nárůst a vysoká produkce biomasy. Z jetelovin se osvědčil jetel inkarnát (Trifolium incarnatum). U těchto druhů dosáhla produkce suché hmoty více než 0,5 t/ha již za čtyři až šest týdnů po výsevu a pokryvnost těchto podsevů se blížila k 100 %. Tento jednoletý výzkum také ukázal, že pěstování kukuřice s podsevovými plodinami může být perspektivní technologie uplatnitelná na svažitých pozemcích, kde hrozí vodní eroze, aniž by docházelo k poklesu výnosu u kukuřice. Důležitý je též vhodný termín výsevu podsevových plodin ve fázi třetího až čtvrtého listu kukuřice.

Tyto další informace přináší časopis Úroda (12/2020), na článku se podílel kolektiv autorů (doc. Ing. Vladimír Smutný, Ph.D., Ing. Lubomír Neudert, Ph.D., Ing. Michal Rábek, Ústav agrosystémů a bioklimatologie, Agronomická fakulta, Mendelova univerzita v Brně, doc. Ing. Stanislav Hejduk, Ph.D., Ústav výživy zvířat a pícninářství, Agronomická fakulta, Mendelova univerzita v Brně, Ing. Petr Elzner, Ph.D., Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství, Agronomická fakulta, Mendelova univerzita v Brně, Ing. Pavel Nerušil, Ph.D., Ing. Ladislav Menšík, Ph.D., Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i. Praha-Ruzyně, Ing. Antonín Šedek, P&L spol. s r. o.).*

Výnos nadzemní hmoty a další ukazatele u kukuřice s různými podsevovými plodinami (2020; lokalita Jaroměřice a Žabčice)