Vytrvalé lipnicovité plevele na orné půdě

Vytrvalé lipnicovité plevele představují pro ornou půdu významný problém, neboť se rozmnožují generativně (obilkami) i vegetativně (oddenky). Na pravidelně obdělávané půdě převládá vegetativní rozmnožování. Vegetativní způsob rozmnožování převládá především na půdě, která je pravidelně obdělávána. Soustavné poškozování oddenků vyvolává regeneraci z pupenů. To má za následek rychlé vytvoření mohutného kořenového systému, který velmi agresivně konkuruje kulturním rostlinám. Vyrašené výhony mají vysokou konkurenční schopnost a prosadí se i v konkurenčně silných porostech polních plodin, jako jsou obilniny.

Pýr plazivý (Elymus repens)

Pýr plazivý je tradičně nejvýznamnějším vytrvalým plevelem orné půdy. Jeho výskyt podporuje pokles úrovně zpracování půdy a minimalizaci agrotechnických opatření. Dobře se mu daří v osevních sledech s vysokým zastoupením obilnin a řepky. Rostlina setrvává díky mohutnému kořenovému systému s vysokou regenerační schopností oddenků. Je vysoce konkurenceschopný a při silném zaplevelení dokáže úplně potlačit pěstované plodiny. Navíc vylučuje alelopatické látky (glykosid agropyren), které potlačují růst ostatních rostlin. Ačkoliv se rozmnožuje i obilkami (až 100 na stéblo), v polních podmínkách převládá vegetativní způsob; z 10 cm dlouhého segmentu oddenku může vzniknout až 30 metrů nových oddenků. Kořenový systém je uložen poměrně mělce (20–30 cm). Úspěšná regulace vyžaduje kombinaci mechanických, chemických a agrotechnických opatření. Hluboká orba pýr oslabuje a rostliny velmi často při hlubokém zaklopení odumírají. Naproti tomu mělké zpracování půdy podporuje jeho regeneraci. Pro chemickou regulaci lze použít sulfonylmočoviny v obilninách; dříve se používaly předsklizňové aplikace glyfosátu. Regulace pýru musí být cílená a promyšlená v horizontu více let, jelikož jednorázové vyhubení je jen teoretické.

Další vytrvalé lipnicovité plevele

• Sveřep bezbranný (Bromus inermis): Na orné půdě je vzácný. Má pomalý vývoj v prvním roce, což ho činí náchylným k agrotechnickým opatřením.
• Psineček výběžkatý (Agrostis stolonifera): Objevuje se na vlhčích a utužených půdách. Rozmnožuje se převážně vegetativně pomocí podzemních i nadzemních oddenků a vytváří rozsáhlé, konkurenční kongregace. Je citlivější na mechanické způsoby regulace než pýr.
• Jílky (Lolium spp., např. jílek vytrvalý a mnohokvětý): Tyto kulturní trávy, primárně pícniny, se stávají velmi konkurenceschopnými plevely v polních plodinách. Zaplevelení probíhá šířením obilek nebo regenerací celých rostlin. Semenáčky vzcházejí už na podzim a agresivně soutěží o prostor, světlo, živiny a vodu, čímž snižují výnos. Mají výraznou žilnatinu a lesklé spodní strany listů. Hluboká orba jílky dobře reguluje. V širokořádkových plodinách pomáhá meziřádková kultivace. V ozimých obilninách lze chemicky využít přípravky s pyroxulamem nebo pinoxadenem. V Argentině se v některých oblastech na polích s porosty ječmene, pšenice a sóji vyvinula rezistence vůči glyfosátu.*

Více informací naleznete v článku Ing. Jana Štrobacha, Ph.D., a doc. Ing. Jana Mikulky, CSc., z Národního centra zemědělského a potravinářského výzkumu, v. v. i. v /rodě č. 8 na str. 80–82.

Úvodní foto: Jílky stále častěji zaplevelují obilniny Foto Jan Štrobach