Současný stav zemědělství není v České republice zrovna růžový. Cestu z této situace lze hledat mimo jiné v rozvoji bioplynových stanic. Celkem by v České republice bylo možné nainstalovat tímto způsobem výkon asi 1600 MW. Substrátem číslo jedna pro tato betonová zařízení zůstává kukuřice, kterou šlechtitelé hybridy Gomez, Fernandez a Atletico s výnosem přes 20 t/ha sušiny posunuli na vysokou úroveň. Velký potenciál má také žito, čirok, cukrovka a do budoucna i slunečnice.
Během září uspořádala společnost KWS OSIVA s. r. o. na šesti lokalitách první ročník dnů pole s názvem Energetické plodiny KWS 2010. Stěžejním tématem bylo seznámit posluchače s možností, jak stabilizovat finanční toky v zemědělských podnicích realizací bioplynových stanic a jaké substráty pro ně použít. Přednášející hovořili také o digestátu, agrotechnice energetických plodin a na závěr nechyběla komentovaná prohlídka energetických hybridů kukuřice a čiroku.
Stále více
Česká republika se zavázala krýt spotřebu energie z obnovitelných zdrojů do roku 2020 ze třinácti procent. Jak upozornil Ing. Karel Prokeš, Ph.D., jednatel společnosti KWS Osiva, důležitou úlohu vedle dalších zdrojů hrají právě bioplynové stanice (BPS). Jejich rozvoj nastal po roce 2005 a zvyšující se zájem byl zaznamenán od roku 2007. Ke konci roku 2009 již bylo v ČR více než osmdesát BPS s instalovaným výkonem 62 500 kWh elektrické energie a pro jejich potřebu se sklízela kukuřice z 20 000 ha. V příštím roce by se měl podle Ing. Prokeše jejich počet vyšplhat na 200 se spotřebou kukuřice ze 40 000 ha.
Pro produkci energetických plodin by se dalo podle Ing. Prokeše využít 600 000 až 700 000 ha zemědělského půdního fondu, včetně luk ležících ladem. Zájem o bioplynové stanice roste v celé České republice, nejvíce projektů a největší kapacita je zatím nainstalována na Vysočině, nejméně v severních Čechách.
Kukuřice jako jednička
Cílem provozovatelů bioplynových stanic je produkovat bioplyn s vysokým obsahem metanu, který se vytváří z celulózy, škrobu a bílkovin, ne však z ligninu. Ing. Prokeš proto varoval, že jednosečné travní porosty sklízené koncem června do BPS nepatří.
Co se však v bioplynových stanicích uplatní velmi dobře, je kukuřice. Na siláž se jí v ČR v letošním roce pěstuje 181 938 ha. Jak informoval Ing. Prokeš, šlechtitelským cílem je vyprodukovat z hektaru energetické kukuřice 10 000 m3 metanu. Klasický silážní hybrid je limitován výnosem do 20 t sušiny na hektar a není schopen poskytnout více než 6000 m3 metanu, zatímco bioplynové hybridy dnes dosahují výnosu až 25 t sušiny na hektar. Příkladem mohou být hybridy společnosti KWS Osiva Fernandez (FAO 270) a Atletico (FAO 280) s výnosem 22 t sušiny/ha, dále Gomez (FAO 290), který tyto dva materiály překonává o další tunu sušiny z hektaru. Ing. Miroslav Stropnický, regionální zástupce z firmy KWS Osiva, je při prohlídce polních pokusů definoval jako mohutné, bohatě olistěné hybridy s rychlým počátečním vývojem na jaře. Samozřejmostí je vysoký výnos. Nutné je však doplnit, že potřebují odpovídající dávku hnojiv. Na pokusném poli dostaly mimo jiné 300 l DAM/ha.
Mezi dalšími prezentovanými hybridy byl na demonstračních pokusech zařazen KWS 5133 ECO (FAO 250), který sloužil jako kontrola. Ing. Stropnický u něj vyzdvihl jeho mohutný kořenový systém, jenž dokáže dobře využívat organická hnojiva. Dále představil nejranější hybrid v sortimentu energetické kukuřice Cingaro (FAO 230) s výnosem až 19 t sušiny na hektar. Náročnější je na vláhu. Hybrid Touran (FAO 240) dosahuje až 19,5 t sušiny na hektar, což odpovídá 108 % na kontrolu v ÚKZÚZ. Snáší zamokřené pozemky, Ing. Stropnický jej proto nedoporučuje na suché písčité stanoviště. Další hybrid Cassilas (FAO 260) dosahuje 22 tun suché hmoty z hektaru (106 % na kontroly ÚKZÚZ). Tento robustní materiál je zajímavý i na zrno. Prohlídku energetických hybridů uzavíral Kovadis (FAO 410) s možným výnosem 20 t sušiny na hektar.
Ing. Prokeš doporučil přítomným pěstitelům, aby se inspirovali tím, co je ohledně vstupních surovin pro BPS vyzkoušené již v Německu. Nově tam například zjistili, že ideální sušina pro sklizeň energetických hybridů kukuřice je mezi 32 až 34 %.
Čirok má potenciál
Čirok (odnožující typ Sorghum sudanense, neodnožující Sorghum bicolor) je podobně jako kukuřice teplomilná rostlina typu C4. Domovinou této plodiny jsou suché oblasti Afriky, a proto jsou její nároky na vodu mnohem nižší než kukuřice (čirok – 200 až 300 l vody na tvorbu 1 kg sušiny, kukuřice 300 až 400 l vody). Je tedy optimálně přizpůsobený pro pěstování v oblastech s ročním úhrnem srážek 400 až 600 mm. Zajímavostí je, že za sucha reagují rostliny uvadáním, na rozdíl od jiných kultur ale mohou po příchodu srážek zregenerovat a dále růst, shrnul Ing. Prokeš.
Jako hlavní plodina by se měl vysévat od poloviny do konce května, jako meziplodina od poloviny do konce června. Na pH půdy neklade vysoké nároky, vyvarovat by se podle Ing. Prokeše pěstitelé měli podmáčeným půdám a chladnějším stanovištím.
Výnosovým cílem je dosáhnout až 25 t sušiny/ha. Na demonstračním poli si pěstitelé mohli prohlédnout odrůdy Inku, Freyu a Zerbeus. Jejich vývoj však ovlivnil pozdní výsev v polovině června, upozornil Ing. Stropnický. Hovořil také o postemergentní herbicidní ochraně čiroku, na kterou v pokusech úspěšně použili přípravek Gardoprim Plus Gold 500 SC.
Žito za kukuřici
Žito je ideální ozimá plodina pro první sklizeň již v polovině června. Jestliže pěstitelé na podzim zjistí, že nemají dostatečné množství kukuřice pro BPS, mohou zareagovat a zasít žito. Překlenou tak nedostatek produkce přes červenec, srpen, září po sklizeň nové kukuřice, vysvětlil Ing. Prokeš. Zemědělcům, kteří o pěstování žita do BPS přemýšlejí, doporučil například hybrid Visello.
Jak dále zdůraznil, k termínu sklizně žita (mléčná až mléčně vosková zralost při sušině kolem 35 %) je pro výnos sušiny rozhodující výnosový potenciál zrna, ne biomasy tvořené stéblem a listy. Uplatnění proto nacházejí hybridní žita.
Vykročit správným směrem
Ing. Prokeš upozornil, že trvale klesá hrubá produkce v zemědělství (oproti roku 1989 pokles na 70 %) a čeští zemědělci se stávají čím dál tím více závislí na dotacích. Dokazuje to index závislosti na dotacích, tedy poměr nákladů a výnosů bez započtení dotací na výrobu. V případě, že se tato hodnota pohybuje přes 100 %, představuje to riziko závislosti na dotacích. Česká republika se dokonce blíží 120 %.
Stabilizátorem finančních toků do podniků mohou být proto bioplynové stanice. Velmi důležitá je možnost zásobovat BPS rozmanitým substrátem – energetickou kukuřicí, cukrovkou, velmi se osvědčilo žito, čirok je na startovací čáře s potenciálem dalšího růstu výnosů a slunečnice, která však musí projít dalším šlechtěním. Podle Ing. Prokeše z jedné tuny energetické kukuřice (sušina 33 %) vyprodukujeme 200 až 220 m3 bioplynu, což odpovídá 106 m3 CH4, tedy 346 kWh elektrické energie. Z jednoho hektaru této plodiny můžeme získat 20 000 kWh elektrické energie. To samé platí také pro čirok. K velmi podobným číslům dojdeme i u žita, kde je výtěžnost bioplynu 200 m3 a metanu 105 m3. V důsledku nižšího výnosu 35 t/ha poskytne energetické žito z hektaru 14 000 kWh elektrické energie.
K výrobě bioplynu patří také digestát. Jak uvedl Ing. Stropnický, farmáři z Německa si ho cení zejména kvůli obsahu fosforu, jehož cena kolísá a není často k dostání. Hodnotu živin v něm vyrobeném za jeden rok v BPS s výkonem 0,5 MW uvádějí 90 000 eur, 1 tunu digestátu v závislosti na obsahu živin hodnotí na 7 až 9 eur, což podle Ing. Stropnického odpovídá ceně živin v hnojivech v ČR.
Achillovou patou většiny bioplynových stanic je ale neefektivní využívání tepla. Jen málokterým podnikům se podaří využít teplo jako v Třeboni, kde se konala jedna z akcí společnosti KWS Osiva, na vytápění lázní.
Klíčové informace:
Během září uspořádala společnost KWS OSIVA s. r. o. na šesti lokalitách první ročník dnů pole s názvem Energetické plodiny KWS 2010.
Vhodnou vstupní surovinou pro bioplynové stanice je kukuřice. Nové hybridy jsou schopny dosáhnout přes 20 tun sušiny na hektar.
Osvědčily se také čirok, žito a další plodiny.
