Podle tzv. koeficientu fermentace (FC; Fermentation Coefficient) je vojtěška obtížně silážovatelná (Weissbach 1996). Podobně zařazují vojtěšku mezi obtížně silážovatelné pícniny Martinez-Fernandez at al. (2013) podle tzv. kvantitativního indexu silážovatelnosti (EI; Ensilability Index). Významné je, že potvrdili platnost (P<0,01) tohoto EI pro oblasti (pásma) s vlhkým i suchým charakterem počasí. Důvodem je nižší obsah vodorozpustných sacharidů (WSC), vyšší obsah dusíkatých látek a vysoké tlumící schopnosti vojtěšky snižovat kyselost silážované hmoty. Silážováním vojtěšky v závislosti na ročníku se zabývá v Úrodě č. 7/2021 Ing. Radko Loučka, CSc., (Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i., Praha-Uhříněves). Připomíná, že s horší silážovatelností se také pojí vyšší proteolýza (rozklad bílkovin). Proteolýza je také charakteristická zvýšením toxických produktů, jako je čpavek nebo biogenní aminy. Pokud není v siláži dostatek kyselin, pak je nestabilní a dochází k rozkladu bílkovin, vzniku proteolýzy a následně k tvorbě biogenních aminů. Hlavně proto je důležité se stále intenzivně zabývat silážními vlastnostmi vojtěšky a její negativní vlastnosti při silážování omezit (Kung at al. 2018).
Jedním z rozhodujících kritérií dosažení úspěšného fermentačního procesu je při silážování vojtěšky obsah sušiny zavadlé hmoty. Vhodné rozpětí obsahu sušiny při konzervaci vojtěšky bez konzervačních přípravků je 30–45 %. Nebezpečí produkce vojtěškové siláže špatné kvality je v nedostatečném prokvašení na potřebné pH. Whiter a Kung (2001) shodně s Pahlow a Weissbachem (1999) a také Leibenspergerem a Pittem (1987) uvádějí, že vojtěška o sušině nad 30 % sníží riziko tzv. klostridiální fermentace. Pozitivně to také mohou ovlivnit vhodné podmínky pro zavadání píce. Zvýší-li se při zavadání vojtěšky na poli sušina nad 45 %, může to mít negativní vliv na rozvoj mikroorganizmů v siláži. To lze ale příznivě ovlivnit přidáním osmotolerantní očkovací látky (Guo at al. 2008). Pokud při kvašení vojtěškové siláže vznikne jen málo kyseliny mléčné (když navíc i obsah sušiny je nižší), většinou po určité době (do tří měsíců) dojde ke zvratu a kyselina mléčná se přeměňuje na kyselinu máselnou, ta je pak v siláži vzhledem ke svému charakteristickému zápachu velmi dobře identifikovatelná i bez laboratorního rozboru. Pokud například při sušině 30 % není dosaženo 4,6 pH, je celkem jisté, že siláž nezůstane stabilní (Weissbach 1996).
Cílem příspěvku bylo porovnat nutriční a fermentační ukazatele kvality vojtěškových siláží sklízených v letech se suchým a teplým počasím během vegetačního období 2015 až 2019 a siláží sklízených v letech 2010 až 2014, ve kterých počasí odpovídalo dlouhodobého normálu 1981 až 2010. Do hodnocení bylo zahrnuto 1266 analýz vojtěškových siláží z několika laboratoří v ČR. V sušším období ve srovnání s předchozími roky s vyšším množstvím srážek byl v silážích vyšší obsah hrubé vlákniny (HV) a vyšší pH, naopak nižší obsah popelovin, kyseliny mléčné (KM), k. octové (KO) a těkavých masných kyselin (TMK), nižší byla i kyselost vodního výluhu (KVV). V sušším období korelovalo zvýšení sušiny záporně s obsahem KO i s poměrem KM/TMK; při zvýšeném obsahu N-látek se zvýšil obsah KO; obsah netto energie laktace (NEL) měl zápornou korelaci s obsahem HV; při zvýšené KVV byl i vyšší poměr KM/TMK. V období s vyšším množstvím srážek bylo v silážích více popelovin, s jejich narůstajícím množstvím rostl i obsah N-látek a klesal obsah NEL i HV.*
