Jarní ječmen reaguje velmi citlivě na snížení dostupnosti živin v půdě. Vhodným hnojením proto můžeme přispět k udržení či zvýšení jeho výnosů. Avšak na tvorbu a realizaci výnosu mají vliv také půdní a klimatické podmínky stanoviště a další faktory, zejména agrotechnické.
Ing. Jindřich Černý, Ph.D., a kolektiv z České zemědělské univerzity v Praze se v průběhu roku 2024 zabývali na stránkách časopisu Úroda problematikou vlivu „základního hnojení“ na výnos zrna a slámy ozimé pšenice a vybrané indexy efektivity hnojení dusíkem. Z publikovaných výsledků dlouhodobých polních pokusů i dalších vědeckých studií vyplynulo, že největší vliv na sledované parametry mají především celkové podmínky stanoviště a průběh ročníku. Byl také dokumentován vliv hnojení dusíkem, resp. odlišné působení dusíku z organických zdrojů a minerálních hnojiv. Avšak malý vliv na hodnocené parametry mělo základní (podzimní) hnojení fosforem a draslíkem. Pro upřesnění autoři dodávají, že na hodnocených stanovištích byla zásoba těchto živin v kategorii vyhovující až dobrá (podle kritérií AZZP pro extrakční činidlo Mehlich 3), tzn. obsah P ani K v půdě nebyl pro pšenici limitující, a to ani na dlouhodobě nehnojených kontrolách.
Odborníci z ČZU si kladou v aktuálním článku v časopise Úroda (1/2025) otázku, zda je možné z výsledků u pšenice odvodit „chování“ jarního ječmene? Obě plodiny jsou obilniny, přičemž poměrně často se uvádí, že jarní ječmen (obdobně jako jiné jarní obilniny) patří z pohledu výživy k méně náročným plodinám. Jak však autoři ukazují, toto tvrzení je potřeba upřesnit a správně interpretovat. Z pohledu obsahu živin v rostlinách, a to v průběhu vegetace, či v jednotlivých orgánech při sklizni (tj. v zrnu a ve slámě) je obsah živin v jarním ječmeni srovnatelný s ozimou pšenicí i jinými ozimými obilninami. Záleží pochopitelně na stanovištních podmínkách a uvedené tvrzení platí za předpokladu, že obsah některé živiny v půdě není limitující, nebo není negativně ovlivněna dostupnost pro rostliny, resp. mobilita v půdě. Jarní a ozimé obilniny se však z pochopitelných důvodů odlišují v dynamice příjmu jednotlivých živin, zejména s ohledem na rychlost přirůstání nadzemní biomasy, a také rozvoj kořenů.
U jarních obilnin se proto snadněji může projevit tzv. zřeďovací efekt, tzn. „snížení“ celkového obsahu živin(y) v nadzemní biomase vlivem rychleji přirůstajících částí rostlin (zejména listů a stonků). Toto zředění obsahu živin nejčastěji nastává z důvodů zhoršených podmínek růstu kořenů, například vlivem špatné půdní struktury, dále v mokrých půdách s nedostatkem vzduchu (kyslíku), nebo naopak v suchých půdách s malou mobilitou živin. Z jarních obilnin je na tyto podmínky nejcitlivější právě jarní ječmen, méně jarní pšenice a nejlépe se s těmito problémy vypořádává oves, zejména díky mohutnější kořenové soustavě. Jarní ječmen je na uvedené problémy nejcitlivější i z důvodu, že poměrně brzy zakládá reproduktivní orgány (klasy a klásky) a nedostatek živin, respektive nižší výkon fotosyntézy již v raných růstových fázích vede ke snížení budoucího výnosu.
Při zjišťování nároků jarních obilnin na živiny se z uvedených důvodů můžeme setkávat s částečně odlišnými hodnotami v jednotlivých publikacích, resp. širším rozpětím hodnot tzv. odběrového normativu (tj. množství živiny potřebné na vytvoření jedné tuny výnosu zrna a adekvátního podílu slámy a kořenů). Pro správné určení odběrového normativu je také rozhodující množství dosaženého výnosu zrna a slámy. Nižší nároky jarních obilnin na živiny jsou proto obvykle spojovány s nižším výnosem, resp. menším nárůstem biomasy, zejména u jarního ječmene. To však neznamená, že jsou „jařiny“ na živiny méně náročné. S ohledem na jejich „jarní problémy“ je tomu spíše naopak, informují autoři článku.
Podrobné informace přináší lednové vydání časopisu Úroda (1/2025).
