Hnojení dusíkem představuje jeden ze stěžejních faktorů, které ovlivňují výnosy a kvalitu pěstovaných plodin. Aplikace dusíkatých hnojiv, a především stanovení přiměřené dávky dusíku patří mezi nejnáročnější úkoly při pěstování zemědělských plodin. Rostlinám dostupný je především dusík v minerální formě (Nmin) jako dusík amonný (NH4+) a nitrátový (NO3-), ostatní formy jsou rostlinami využitelné jen málo nebo vůbec.
Dusíku je v půdě poměrně značné množství a jeho celkový obsah odpovídá několika tunám na jeden hektar. Většina dusíku je ve formě půdní organické hmoty, která se postupně rozkládá a každý rok se odbourá několik procent za vzniku odpovídajícího množství minerálního dusíku. To řádově odpovídá několika stovkám kilogramů dusíku na hektar. Současně však rozkladem čerstvého rostlinného materiálu vzniká nová organická hmota, která značné množství dusíku naopak váže. Dusík přidaný hnojením vstupuje do těchto poměrně bouřlivých přeměn a část se ho uloží v půdě, část se objeví ve výnosu a také se část dusíku ztratí v podobě plynů nebo se z půdy vyplaví.
Z pohledu přeměn dusíku tak hnojení představuje malý, ale přesto podstatný zásah do ročního koloběhu. Klíčovým hráčem v koloběhu dusíku je však půda. Ta ukládá zásoby dusíku z rozkládaných organických zbytků a je také stěžejním zdrojem dusíku pro pěstované plodiny. I při vysoké intenzitě hnojení pochází polovina dusíku z půdních zásob a existují dokonce půdy, ve kterých má hnojení velmi omezený vliv na výnos.
Z výsledků celé řady polních i nádobových pokusů ÚKZÚZ i z doložených výsledků mnoha dalších pokusů vyplývá, že výnos stoupá s rostoucí dávkou jen v omezeném rozsahu. Dokud nárůst dávky dusíku zvyšuje výnos, pak je efektivně využíván a jeho ztráty jsou malé. Výnos roste až do určité hranice, kdy je dosaženo jeho maxima. Při dalším zvyšování dávky narůstá obsah dusíku v rostlině, ale výnos už se nemění. Dosažení maxima výnosu však nemusí být vždy ekonomicky efektivní, spotřeba hnojiva a náklady na hnojení mohou být při vysokém výnosu větší než přínos. Jako ekonomicky optimální se uvádí dávka, při které je výnos o něco nižší než maximální, ale ekonomický přínos je větší.
Více informací k tomuto tématu včetně konkrétních výsledků z pokusů na farmě ProFarm Blatnice přináší srpnové vydání časopisu Úroda (8/2024) v článku Ing. Jaroslava Hynšta, Ph.D., z Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského a Ondřeje Doležala z ProFarm Blatnice.*
Úvodní fotografie: Porost pšenice na pozemku ProFarm Blatnice Foto Ondřej Doležal
