V průběhu devadesátých let došlo v České republice k razantnímu omezení v používání minerálních hnojiv, a to zhruba z 220 kg přibližně na 75 kg čistých živin NPK na hektar zemědělské půdy. Došlo také k velkému propadu v používání vápenných hmot z 2659 tis. tun v roce 1988 zhruba na 42 tis. tun v dnešních letech, což se následně projevilo zvýšeným okyselováním zemědělských půd, a také došlo k významnému snížení výnosů zemědělských plodin.
Spotřeba minerálních fosforečných a draselných hnojiv v devadesátých letech dlouhodobě stagnovala a stagnuje dosud. U fosforu klesla spotřeba od roku 1980 do roku 2023 z 80 kg na 8 kg/ha, u draslíku z 80 na 5,5 kg/ha.
Po roce 2000 se situace mírně vylepšila, nicméně stálým negativem je, že jsou převážně využívána minerální dusíkatá hnojiva, naproti tomu u fosforečných a draselných hnojiv panuje dlouhodobě deficitní bilance. Obdobný problém nastal po roce 1998 i u statkových hnojiv, kdy po razantním poklesu stavů hospodářských zvířat (největší pokles nastal u prasat a skotu) je v současné době v ČR aplikováno ve statkových hnojivech odhadem pouze 0,4–0,5 t organických látek (OL) na 1 ha zemědělské půdy. Uvedený deficit v aplikaci OL je v posledních letech řešen stále více náhradními zdroji (sláma, chrást, zelené hnojení, komposty atd.), nicméně vstup organické hmoty do zemědělských půd je stále nedostatečný. Dodávka živin ze statkových a organických hnojiv činí v posledních třiceti letech zhruba 27 kg N/ha, 15 kg P2O5/ha a 26 kg K2O/ha.
Vysoká spotřeba dusíkatých hnojiv (vrchol nastal v roce 2016, kdy bylo spotřebováno 116,7 kg N/hektar) se negativně projevila v podobě kontaminací podzemních i povrchových vod nitráty, a také zvýšenými emisemi amoniaku do ovzduší. Česká republika má asi 50 % plochy zemědělské půdy zařazenou do tzv. zranitelných oblastí. Jedná se o lokality, kde je zaznamenán zvýšený obsah dusičnanů ve vodách, a tudíž je zde třeba přistoupit k určitým omezením v rámci zemědělského hospodaření. Tato omezení se týkají zejména aplikačních dávek hnojiv a povolených typů, doby použití hnojiv, a také stanovení limitů k plodinám podle očekávaného výnosu. Z dusíkatých minerálních hnojiv jsou zemědělci nejčastěji využívány ledky, močovina a dusičnan amonný. Z hnojiv, které obsahují fosfor, jsou nejvíce využívány amofos, NPK a superfosfát, u hnojiv obsahující draslík se jedná především o draselnou sůl, NPK a síran draselný.
Informace vycházejí z článku Ing. Michaely Budňákové (Ministerstvo zemědělství), který je zveřejněn v únorovém vydání časopisu Úroda (2/2025).*
Úvodní fotografie: Bez řádného používání hnojiv a agrotechniky nelze dosáhnout optimálních výnosů (ilustrační fotografie) Zdroj archiv MZe
