V létě a na podzim jsou často aplikována hnojiva pro tzv. základní hnojení. Aby bylo hnojení skutečně účinné a efektivní, je důležité respektovat přeměny a vazby jednotlivých živin v půdě. Zvýšíme tím využitelnost živin z aplikovaných hnojiv, snížíme riziko jejich ztrát či přeměny do méně přístupných forem.
Volbu hnojiv je potřeba posuzovat z několika hledisek. Na prvním místě je pochopitelně často cena hnojiva a také náklady na aplikaci, manipulaci, skladování hnojiv apod. Neměli bychom však zapomínat na další aspekty, jako je forma živin v aplikovaných hnojivech (jejich rozpustnost). Je také potřeba přihlédnout k dalším hlediskům, jako jsou způsob a hloubka následného zpracování půdy, aplikace dalších hnojiv (zejména organických hnojiv, vápnění, pěstování meziplodin apod.).
Po časně sklízených plodinách (obilninách, ozimé řepce, hrachu apod.) je obecně vhodné období pro aplikaci statkových, organických a některých minerálních hnojiv na ornou půdu. Na poli zůstává strniště, případně rozdrcená sláma. Pozemky jsou po sklizni celkem rovné a umožňují přejezd zvoleným směrem, vhodným pro aplikaci hnojiv. Nemusíme v tomto případě respektovat například kolejové řádky a je možné maximálně využívat aplikační potenciál rozmetadel. Následně je možné (nebo i nutné) aplikovaná hnojiva zapravit, s ohledem na používaný systém zpracování půdy (podmítkou, orbou, kypřením apod.). Nesmíme však zapomenout, že způsob zpracování půdy může změnit přístupnost živin především následujícími třemi procesy: 1) promísením živin v půdě a změnou dostupnosti nejen ve vztahu k prokořenění rostlin, ale také oxidačně redukčním procesům, propojení s minerální a organickou částí půdy; 2) změnou fyzikálních vlastností půdy, např. objemové hmotnosti, což ovlivňuje růst kořenů a jejich působení; 3) ovlivněním biologické aktivity půdy. Výzkumy, které se zabývají vlivem zpracování půdy (bezorebnými a minimalizačními technologiemi vs. orbou/kypřením apod.) na agrochemické vlastnosti půd poukazují např. na změny obsahu půdní organické hmoty, mikrobiální biomasy, celkového dusíku a extrahovatelných forem fosforu i draslíku v důsledku nahromadění zbytků rostlin či hnojiv na povrchu půdy u minimalizačních technologií ve srovnání s konvenčním zpracováním půdy. Tyto postupy pak přinášejí změny v koloběhu živin, především ve vztahu k rozvrstvení živin v půdě, ale také jejich biologickému koloběhu mezi půdou, rostlinami a mikroorganismy. Při letních aplikacích hnojiv lze také dobře využívat případný potenciál pěstovaných meziplodin, které mohou udržet nebo dokonce zvýšit přístupnost živin z aplikovaných hnojiv pro následně pěstované hlavní plodiny. Pokud plánujeme (nebo podle níže uvedených doporučení zjistíme) potřebu hnojení, je efektivnější hnojit před pěstováním meziplodin než při/po jejich zapravení.
Letní a podzimní hnojení vyžadují komplexnější přístup a vyhodnocení vzájemných souvislostí. Obecně nelze hnojení řešit paušálně (uniformě), ale je důležité přihlížet k rozdílnosti jednotlivých pozemků, nárokům pěstovaných plodin, termínům setí a způsobům zpracování půdy. Mezi důležité agrochemické postupy patří vápnění i hnojení statkovými a organickými hnojivy. Při hnojení draslíkem je nutné zohlednit sorpční vlastnosti půdy, jejich propustnost či vstup draslíku z různých zdrojů. Pokud je to možné, je vhodnější tyto vstupy rozdělit do více termínů. Pro hnojení fosforem je důležitý termín aplikace a také pH půdy. Vyšší využitelnosti fosforu z hnojiv je dosaženo přiblížením jejich aplikace k období hlavního odběru rostlinami, zapravením do půdy a také působením organických hnojiv. Na snížení ztrát uvedených živin a zvýšení jejich využitelnosti hlavními plodinami příznivě také působí zelené hnojení.
Ing. Jindřich Černý, Ph.D., prof. Ing. Jiří Balík, CSc., dr. h. c., doc. Ing. Martin Kulhánek, Ph.D., Ing. Ondřej Sedlář, Ph.D.,
Katedra agroenvironmentální chemie a výživy rostlin, FAPPZ, ČZU v Praze
Celý článek si můžete přečíst v časopisu Farmář č. 7/2024.*
