Sekvestrace uhlíku u zalesněných zemědělských půd

Další díl seriálu (Úroda 3/2024) odborníků z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy, v. v. i., a České zemědělské univerzity se zabývá tématem zalesnění zemědělských půd. V loňském roce byl dokončen projekt NAZV QK1910232, který se této problematice věnoval. Text článku se zabývá odhadem množství uhlíku, který je potenciálně během let sekvestrován v půdě, nadložním humusu i dendromase vysázených dřevin na původních zemědělských půdách.

Sekvestrace uhlíku v zalesněné půdě

Změna využití půdy má zásadní dopady na její chování i přeměnu. Je to i logické a představitelné. Zemědělská činnost v krajině je intenzivnější, do půd je často zasahováno, čímž je mnohdy podpořen humifikační proces, mění se sled plodin, a tedy i vstupy organických látek, živin a podobně. Les je naproti tomu konzervativnější. Samozřejmě také půdu ovlivňuje, nedochází však k takovým zásahům do půdního profilu i vnosům primární organické hmoty. Opad dřevní či bylinné hmoty s vysokým obsahem uhlíku je hůře v půdě rozkládán a je spíše akumulován na povrchu ve formě nadložního humusu (opadanky). Sekvestraci uhlíku po zalesnění tak lze hodnotit na úrovni obsah uhlíku v minerální části půdy, obsahu uhlíku v nadložním humusu a dále pak podle množství uhlíku zachyceném v dendromase.

Modelové lokality

Pro vyhodnocení dopadů zalesnění zemědělských půd na obsah uhlíku v ní a v iniciálním horizontu nadložního humusu byly během řešení projektu vytipovány lokality s desetiletým porostem založeným v rámci dotačního titulu vypisovaným MZe. Při výběru lokalit bylo dbáno na to, aby byla všechna odběrová místa půdně homogenní a aby bylo možné provádět odběry na ploše zalesněné (nejlépe v různých dřevinných skladbách) i na ploše orné. Odběry probíhaly z půdy ze tří hloubek (0–10, 10–20 a 20–30 cm), do rámečku 30 x 30 cm byl odebírán horizont nadložního humusu. Všechny vzorky byly podrobeny analýze pro stanovení obsahu uhlíku, přepočty pak byly provedeny na t C/ha. Výsledky pro jednotlivé lokality zobrazuje tabulka 1. Ty potvrzují, že minerální horizont orných půd často obsahem uhlíku převyšuje bývalé orniční horizonty nyní zalesněných půd, což je dáno výše popsaným. Také nadložní humus se po deseti letech teprve vyvíjí a jeho množství závisí na jeho charakteru i odolnosti vůči mikrobiálnímu rozkladu. Ani on tak po deseti letech výrazně nepřispívá k sekvestraci uhlíku v těchto partiích půdy.

A co nadzemní biomasa?

Pro odhad množství uhlíku zadrženého v biomase dřevin na zalesněných lokalitách bylo na pracovišti lesnické fakulty ČZU využito několik modelů odhadujících podzemní i nadzemní dendromasu vybraných dřevin. Modelově bylo vybráno kyselé stanoviště středních poloh a modelována byla biomasa porostů 15, 30 a 45 let starých s různou dřevinnou skladbou. Výsledky ukazuje tabulka 2. Z ní je patrné, že sekvestrace uhlíku v dendromase s věkem roste a je obrovská. Přes zjištěný úbytek uhlíku ve svrchním minerálním horizontu půdy je tak zalesněná zemědělská půda schopná zadržet v dendromase nesrovnatelně větší množství uhlíku než v době zemědělské kultivace. Zalesnění méně úrodných zemědělských půd je tak možným příspěvkem k ochraně půdy, udržitelnosti zemědělské krajiny i podpoře zmírňujících opatření proti klimatické změně.

Článek je zveřejněn v časopise Úroda (3/2024).

Úvodní fotografie: Ukázka odběrového schématu v rámci jedné z lokalit Zdroj Tomáš Khel

Tab. 1 – Množství uhlíku v půdě a nadložním humusu deset let po zalesnění (VÚMOP)

Tab. 2 – Odhad množství uhlíku zadrženého dendromasou v dřevinách různého stáří (ČZU)

Odlišný charakter opadu na stejné ploše (dub letní a smrk ztepilý) Foto archiv VÚMOP