Sargas v Mexiku: Od environmentální hrozby k pokladu pro zemědělství

V roce 2026 čelí pobřeží Karibiku, Mexického zálivu a západního Atlantiku výzvě v podobě masivního přílivu hnědých mořských řas rodu Sargassum. Očekává se, že jejich množství dosáhne kumulace 30–35 milionů tun. Informuje o tom zpráva Ministerstva zemědělství.

Environmentální a hospodářská krize

Tento jev je způsoben kombinací zvýšených teplot oceánů, nadbytkem živin v mořské vodě a změnami mořských proudů. Rozklad těchto řas v moři produkuje plyny, jako jsou metan, amoniak a sirovodík, což vede k úbytku kyslíku ve vodě a narušení mořských ekosystémů včetně korálových útesů. Kromě ekologických škod trpí i ekonomika; regionální ztráty v sektorech turistiky a rybolovu se odhadují na 4–5 miliard USD ročně.

Sargas jako strategická surovina

Místo pouhého odpadu lze sargas vnímat jako cennou strategickou surovinu. Tato biomasa je mimořádně bohatá na:

• Polysacharidy, fenolické sloučeniny s antioxidačními vlastnostmi, algináty a esenciální minerály (vápník, draslík, hořčík).

Díky tomuto složení představuje sargas ideální základ pro výrobu zemědělských biohnojiv a biostimulantů.

Revoluce v regenerativním zemědělství

Využití sargasu v praxi může zásadně transformovat mexické zemědělství. Biohnojiva na bázi mořských makrořas představují alternativu ke zlepšení úrodnosti půdy, zvýšení její schopnosti zadržovat vláhu a posilovat odolnost plodin vůči suchu a vysokým teplotám, uvádí zpráva. Tento přístup navíc podle ní umožňuje v rámci regenerativního zemědělství:

• Snížit závislost na syntetických hnojivech a agrochemikáliích.
• Zpomalit proces desertifikace a degradace půdy.
• Přispívat k sanaci kontaminované oblasti a obnově degradovaných ekosystémů.

Cesta k potravinové bezpečnosti a cirkulární ekonomice

Po sběru a dehydrataci na prášek se sargas stává univerzálním materiálem pro využití jako biohnojivo, biouhel, bioplast, či biopaliva. Využití této hojné a nízkonákladové biomasy snižuje závislost Mexika na dovážených vstupech a může posílit národní potravinovou bezpečnost v době klimatické nestability. Přeměna environmentálního problému na průmyslovou příležitost je klíčovým pilířem nového modelu cirkulární ekonomiky, zdůrazňuje zpráva.*

Úvodní fotografie: Rozklad makrořas v moři produkuje plyny, jako jsou metan, amoniak a sirovodík, což vede k úbytku kyslíku ve vodě a narušení mořských ekosystémů včetně korálových útes (ilustrační fotografie Foto Barbora Venclová