Udržitelné hospodaření na půdě se zakládá na cíleně uplatňovaných opatřeních. Podle charakteru pěstované plodiny mohou být jak krátkodobá (řešena především konkrétními půdoochrannými postupy), tak dlouhodobá. Ve druhém případě jsou spjatá s charakterem a vlastnostmi konkrétního pozemku (cílená úprava pozemku jako rozdělení biologickými retardéry – remízky, travnaté pásy apod.). Jejich společným cílem je bezesporu udržení a zlepšení produktivity půdy.
Oproti jiným plodinám prakticky nelze pro brambory na pozemku ponechat větší množství posklizňových zbytků, neboť ty brání doposud zavedenému systému předseťového zpracování půdy či záhonovému odkameňování a následným opatřením uvádí spolu s dalšími autory v Úrodě č. 11/2018. Ing. Petr Dvořák, Ph.D., z České zemědělské univerzity v Praze. Dodává, že například systém zakládání porostů je dnes často spjat s lokální aplikací hnojiv, formováním hrůbků či instalací kapkové závlahy a posklizňové zbytky jsou i zde na překážku. Proto je povrch půdy po výsadbě brambor silně ohrožen erozními vlivy. Dobrý hospodář by si toho měl být vědom a zvolit taková nezbytná opatření, která zajistí dostatečnou ochranu půdy již v této citlivé počáteční fázi. O to hůř, že tomuto stavu často nepomáhá ani používání těžkých kolových traktorů nezbytných pro pohon strojů a k degradaci půdy dochází v horším případě již při vlastním zakládání porostů brambor. Kromě obvyklých agrotechnických metod se autoři v textu zabývají také pásovým pěstováním brambor nebo mulčováním a hrázkováním.*
