Rizika ztrát vody a uhlíku při zpracování půdy v teplém letním období

Při zpracování půdy v teplém letním období po sklizni obilnin, luskovin a olejnin dochází ke zbytečným ztrátám vody z půdy, která pak může chybět jak následně setým plodinám, tak i pro nasycení podzemních vod. Zejména před setím ozimé řepky se půda intenzivněji zpracovává (orba, hluboké kypření a podrývání dláty), což způsobuje značné ztráty vody výparem a uhlíku ve formě emisí CO₂.

V letním období je třeba, aby půda byla co nejvíce konzervována, nezůstávala delší dobu holá bez pokryvu rostlinami nebo posklizňovými zbytky, popř. strništěm, které chrání půdu před nadměrným prohříváním, výparem vody, vodní a větrnou erozí. V případě podmítky po sklizni pěstovaných plodin by měla být půda co nejšetrněji kypřena, aby nedošlo ke zbytečným ztrátám vody a uhlíku. Uvedl to Ing. Pavel Růžek, CSc., z Národního centra zemědělského a potravinářského výzkumu, v. v. i.

Strniště snižuje teplotu

Během velmi teplých dnů na konci července a začátku srpna s teplotami vzduchu nad 35 °C dosahovala teplota na povrchu zpracované půdy po orbě s pěchem a po hlubší podmítce (do 10 cm disky nebo radličkou) více než 50 °C, zatímco po mělčí podmítce do 5 cm s posklizňovými zbytky na povrchu byla nižší. Nejnižší (až o 10 °C) byla po mulčování a na ponechaném strništi s drcenou slámou po pšenici. Vyšší teplota půdy zvyšuje ztráty vody výparem, rozklad organických látek v půdě spojený s vyššími emisemi oxidu uhličitého a kromě toho také prohřívání okolní krajiny. Na grafu jsou znázorněny rozdíly ve výparu vody z půdy po její různém zpracování. Vzhledem k velmi proschlé půdě byly na stanovišti v Ruzyni hodnoty výparu vody z povrchu půdy nízké a při absenci srážek se dále snižovaly. Nejvyšší ztráty vody byly obdobně jako na dalších stanovištích po orbě a hlubší podmítce. Ke snížení výparu přispělo použití vyrovnávacích a pěchovacích válců, které zmenšují povrch půdy a eliminují vyvýšená místa náchylná ke ztrátám vody zejména za slunečného a větrného počasí. Při hlubším proschnutí nedochází u této půdy ke kapilárnímu vzlínání, proto by nemělo ani význam např. po zasetí řepky povrch půdy přikulit (pěchovat), což by se mohlo projevit po následných intenzivnějších srážkách rozplavením povrchové vrstvy půdy, na což je řepka citlivá, uvedl Ing. Růžek.

Nejnižší výpar vody z půdy byl zjištěn po mulčování, ponechaném strništi a mělké podmítce do 5 cm. V případě, že po sklizni plodin nesejeme řepku nebo meziplodiny, můžeme ponechat v horkých a suchých dnech po sklizni obilnin strniště, které snižuje nepříznivý vliv výsušných větrů, prohřívání půdy a spolu s posklizňovými zbytky mezi řádky také ztráty vody z půdy. Zároveň je však potřeba hlídat, abychom tím nepodpořili rozšíření hraboše polního.

Omezit ztráty uhlíku

Na zadržení vody ze srážek v půdě a efektivní hospodaření s ní má značný vliv obsah organického uhlíku v půdě, který ovlivňuje její strukturu a retenční schopnost, připomněl Ing. Růžek. Proto je třeba omezit ztráty uhlíku z půdy, jež jsou většinou vysoké při intenzivním kypření půdy v teplém letním období. „Jak vyplývá z našich naměřených hodnot, největší ztráty uhlíku z půdy – ve formě emisí CO₂ – byly zjištěny po orbě a podmítce disky a nejnižší při ponechání strniště. Čím intenzivněji a hlouběji půdu kypříme, drobíme a provzdušňujeme, tím se kromě ztráty vody zvyšují také ztráty uhlíku z půdy,“ uzavřel Ing. Růžek.*

Graf: Výpar vody po různém zpracování půdy po sklizni pšenice (Ruzyně, 2026, zdroj: CARC)