Řepková sezóna plná extrémů

V Hluku se koncem listopadu uskutečnil XLII. vyhodnocovací seminář pěstitelů řepky a slunečnice pořádaný Svazem pěstitelů a zpracovatelů olejnin (SPZO). Pěstitelský rok 2024/2025 začal slibně – porosty šly do zimy ve velmi dobré kondici, ale průměrný výnos řepky v ČR nakonec dosáhl jen 3,03 t/ha. To je zlepšení oproti roku 2024 (2,76 t/ha), zároveň však zhruba o 5 % méně než pětiletý průměr (3,19 t/ha). Členové SPZO dosáhli průměru 3,26 t/ha. Rok ovlivnil silný jarní tlak škůdců, dlouhé sucho a především neobvyklé poškození květních orgánů mrazy, které způsobilo masivní opad šešulí a velkou nevyrovnanost výnosů mezi regiony i podniky.

Podzim a založení porostů

Podle Ing. Jiřího Zemana (SPZO) umožnil mimořádně brzký konec žní kvalitní přípravu půdy včetně aplikace organiky, práce se slámou a vápnění. Setí začalo na přelomu července a srpna, hlavní vlna byla přerušena dešti 18. srpna, do konce srpna byly porosty zasety. Srpen byl teplotně výrazně nadnormální a srážkově normální. I přes vysoké srážky v první polovině září (zejména v Jihočeském, Pardubickém, Jihomoravském a Olomouckém kraji) se řepkám dařilo, později seté porosty do sucha díky přísunu vody dohnaly zpoždění. Na podzim se výrazněji neuplatnil dřepčík olejkový, naopak škodily pilatky.

Zima a jarní nápor škůdců

Zima byla nadprůměrně teplá a srážkově chudá (79 mm, 62 % normálu). Nejhorší období nastalo mezi 10.–24. únorem, kdy bez sněhu došlo k poškození a ztrátě listové plochy. Regenerační hnojení začalo 1. února a vrcholilo koncem měsíce; celkové dávky dusíku se pohybovaly kolem 140–170 kg, což potvrzuje trend klesající intenzity výživy. Na jaře dominoval krytonosec čtyřzubý – silná vlna začala 5. března a škodlivost trvala zhruba šest týdnů, proto byly nutné insekticidní zásahy. Druhým rokem byl velmi silný i tlak blýskáčka řepkového, přičemž problémem je narůstající rezistence a omezené možnosti spolehlivé ochrany.

Mrazy v dubnu a výpadky šešulí

Klíčovým obdobím byl duben: porosty trpěly nedostatkem vláhy (sucho trvalo od února do června) a pozdními mrazíky (březen až květen). Zásadní poškození nastalo ve fázi meiózy, zejména mezi 3.–9. dubnem a znovu ke konci dubna při teplotách kolem nuly. Došlo k poškození diferencujících se květních orgánů a tvorbě sterilních květů s deformovanými tyčinkami a prašníky – porosty kvetly žlutozeleně, měly málo pylu a objevily se výrazné výpadky šešulí. Přibližně 60 % porostů mělo podle SPZO 15–100% výpadek šešulí; více byly zasaženy později seté, řidší nebo výživově strádající porosty. Následovaly i zaorávky několika stovek hektarů. Sklizeň se kvůli srážkám protáhla a 52 % řepky se sklízelo až v srpnu.*