Kategorie:
Půda
Štítky:
,

Priorita dneška – vodní režim v půdě

Během posledních dvaceti let došlo v České republice k podstatným změnám ve struktuře hospodaření na půdě. Pokles ploch jetelovin a snížení produkce chlévského hnoje vlivem redukce stavu hospodářských zvířat se začaly projevovat v podnicích hospodařících bez živočišné výroby i na celém systému hospodaření s následným dopadem na stabilitu výnosů. Ale nejen to.

Už v roce 2007 svítil v tisku titulek: „Půda v Česku je nejsušší za posledních pět let“, v roce 2009 v tisku proběhlo: „Oteplování způsobí hladomor“, v roce 2010 se psalo „Půda je vyschlá natolik, že se zásoby pro rostliny blíží k nule“. Následně byl rok 2015 vyhlášen radou OSN jako Mezinárodní rok půdy. Každý z nás si tuto informaci převzal, zpracoval a vnímal po svém. Avšak ani dnes v roce 2018 postoj k takové výzvě nezměnil skutečnost, že jsme na půdě stále závislí.

Půda je v tomto pojetí tím nejohroženějším dědictvím. I přesto, že je situace vážná, řada lidí si stále neuvědomuje, jak cenná pro nás půda je a jak bychom se k tomuto důležitému zdroji měli chovat. Není tomu tak u rodinných farem, které jsou založené na tom, že je hospodářství předáváno z generace na generaci, a to často i po staletí. Ve velmi krátkém čase už nebude stačit pouze hovořit o problémech s degradací půdy a jejím úbytkem, ale budeme muset vynaložit nadměrné úsilí a náklady, abychom napravili to, co jsme takříkajíc v zájmu vyšších cílů pokazili.

Jednou z hlavních funkcí půdy je zajištění koloběhu vody v krajině. Půdní vláha na území ČR představuje desetkrát více vody než všechna naše jezera a vodní toky. V posledních letech však nastává problém s managementem vody v krajině. Změny vodního režimu v půdě jsou jedním z největších problémů dneška. Zastavováním území, odvodňováním a nevhodným hospodářským využíváním půdy způsobujícím její utužování, a tím vodní, ale i větrnou erozi, tento problém výrazně prohlubujeme.

Potenciální retenční schopnost našich půd s půdním profilem 35–40 cm je 3–4 tis. m3 vody na hektar. Potenciální retenční kapacita půd v ČR je 8 400 000 000 m3 vody (podle Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy). Bohužel vzhledem k současnému stavu degradačních půdních procesů – především eroze orniční vrstvy, snížení podílu organické složky půdní, zhutnění půdy, a s tím související zhoršení půdní struktury, jako i špatný poměr kapilárních a nekapilárních pórů – se skutečná vododržnost českých půd uvádí na úrovni 5 040 000 000 m3.

Mějme neustále na mysli, že Česká republika je střecha Evropy a z této střechy veškerá voda odtéká. Je jen a jen na nás, jak povrch této střechy upravíme, aby nám všechna voda neutekla za hranice, uvádí ve svém článku v časopise Úroda Ing. Ivana Šindelková, ze Zemědělského výzkumu, spol. s r. o., Troubsko.*

Více informací přináší článek této autorky v srpnovém vydání časopisu Úroda (8/2018, str. 48–50).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *