Skladováním brambor uchováváme hlízy do doby jejich zužitkovatelnosti v požadované kvalitě a s minimálními ztrátami. Hlízy brambor jsou živý organismus s vysokým obsahem vody, který je citlivý na manipulaci, a to vyvolává specifické nároky na způsob a podmínky skladování.
Tématem se v Úrodě č. 9/2018 zabývá doc. Ing. Jiří Diviš, CSc., z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Konstatuje, že pro dosažení nejnižších skladovacích ztrát a zachování kvality konzumních a sadbových hlíz je potřebné uskladnit zdravé a vyzrálé hlízy s minimálním mechanickým poškozením a hlízy připravit na dlouhodobé skladování. V poměrně malém prostoru se koncentruje velké množství hlíz, které produkují mnoho tepla, oxidu uhličitého, což zvyšuje nebezpečí zapaření a napadení skládkovými chorobami. Proto je potřebné vytvořit ve skladech podmínky skladování, které minimalizují vznikající ztráty a udržují kvalitu hlíz po celou dobu skladování. Tyto podmínky jsou dány teplotou a relativní vlhkostí ve skladu a odvodem oxidu uhličitého a vody vznikající dýcháním hlíz.
Doc. Diviš připomíná, že při skladování brambor je nutné počítat s tím, že vznikají ztráty v průběhu skladovacího období. Ztráty při skladování brambor se charakterizují jako úbytky na hmotnosti vznikající životními pochody v hlíze a ztráty způsobené chorobami s dopadem na kvalitu hlíz. Správným řízením skladovacích podmínek lze ztráty omezit pouze na přirozený úbytek vznikající minimální životní činností hlíz. V článku se dále zabývá podrobnostmi skladování.*
