Kukuřice je plodina s širokým uplatněním – od výroby objemných krmiv pro skot a bioplynové stanice až po využití na zrno. To se hodí se nejen ke krmným účelům, ale stále více nabývá na významu jeho využití pro potravinářský průmysl. Velmi žádané je také na výrobu bioetanolu pro svůj vysoký obsah škrobu. Dalším směrem je výroba kukuřičného škrobu, který se využívá v řadě průmyslových odvětví jako je papírnictví, stavebnictví, chemický a farmaceutický průmysl (Vavřina, 2016).
Tématem se v Zemědělci č. 47 zabývá Ing. Antonín Kintl, který působí ve společnosti Zemědělský výzkum, spol. s r. o. Připomíná, že Herrmann (2013) uvedl výhrady týkající se negativního vlivu pěstování kukuřice na životní prostředí. Jiné zdroje biomasy, popřípadě jejich směsi, mohou mít menší negativní dopad na životní prostředí než produkce kukuřice na siláž (Wahid et al. 2018). Tyto skutečnosti vedou ke snaze nalézt další potencionálně vhodné plodiny nebo jejich kombinace. Ofori a Stern (1987) uvádějí, že mezi nejčastější a nejefektivnější kombinace plodin patří smíšená kultura kukuřice a leguminóz. Systém smíšených kultur kukuřice a leguminóz je považován za alternativu vhodnou k zajištění úspory dusíku, dosažení vyšší produktivity za jednotku času a plochy oproti systémům bez leguminóz (Thayamini & Brintha, 2010).
Pojem smíšená kultura je podle autorů (Hauggaard-Nielsen, 2008; Brooker et al., 2015) definován jako systém pěstování dvou plodin na jednom pozemku ve stejném čase. Využívá se zde kombinace leguminózních a neleguminózních druhů polních plodin. Podle Stern (1993) závisí úspěch smíšené kultury v zemědělském systému zaprvé na účinné biologické fixaci dusíku (BFN), a zadruhé na schopnosti poskytnout fixovaný N neleguminózním rostlinám. Leguminózy pěstované ve smíšené kultuře mohou pokrýt svoji potřebu N, nezbytnou pro vytvoření rentabilního výnosu, z BNF atmosférického N2. Nekonkurují proto při získávání Nmin z půdy obilninám, které jsou ve smíšené kultuře pěstovány jako druhá plodina (Trenbath 1976; Jensen 1996). Výnos polních plodin závisí na schopnosti získat dostatečné množství živin (zejména N ve formě Nmin) a vody z půdy. Právě kvůli snaze o vyloučení vnějšího vstupů dusíku jsou zapotřebí kultivační opatření, která optimalizují proces využití fixace vzdušného dusíku v systému smíšené kultury (Geijersstam and Mårtensson 2007), připomíná autor.*
Úvodní foto: Systém smíšené kultury kukuřice a fazolu Foto Antonín Kintl
