
Poloparazitické rostliny představují klíčový prvek pro udržení a obnovu biodiverzity v travních porostech. Jsou nektarodárné, čímž lákají opylovače, jako jsou včely, čmeláci a motýli. Pomocí specializovaných kořenů (haustorií) se napojují na hostitelské rostliny, ze kterých čerpají vodu, minerály a organické látky. Dříve byly považovány za plevel, ale dnes se využívají k potlačení agresivních a invazních druhů, jako je třtina křovištní nebo severoamerické astřičky a zlatobýly. Píší o tom v týdeníku Zemědělec doc. Ing. Stanislav Hejduk, Ph.D.1, Mgr. Helena Chytrá2, RNDr. Tamara Těšitelová, Ph.D.2, Mgr. Marie Kotasová, Ph.D.2, 1Ústav výživy zvířat a pícninářství, Mendelova univerzita v Brně, 2Ústav botaniky a zoologie, Masarykova univerzita v Brně.
• Kokrhel luštinec (Rhinanthus alectorolophus): Nejčastěji využívaný druh, který parazituje zejména na trávách. Omezuje jejich pokryvnost, čímž brání hromadění stařiny a uvolňuje prostor pro nízké dvouděložné byliny.
• Zdravínek jarní pozdní (Odontites vernus): Roste na vlhčích loukách a pastvinách a je vysoce účinný při potlačování severoamerických astřiček.
• Černýš rolní (Melampyrum arvense): Teplomilný druh parazitující především na dvouděložných rostlinách. Výborně potlačuje invazní zlatobýly a astřičky.
Úspěšné pěstování vyžaduje podzimní výsev (září–listopad) na nízce posekaný pozemek zbavený stařiny, aby se semena dostala přímo na půdu. Semenáčky klíčí od března do dubna a jsou extrémně citlivé na zastínění, jarní sucho a mrazy. V důsledku těchto faktorů doroste do květu pouze 2–15 % vysetých semen.
• Množení a sklizeň: Kokrhel má plochá semena (HTS 2–4 g) a vyžaduje ochranu před srnčí zvěří. Sklízí se mechanizovaně, ideálně dvoufázově. Zdravínek má drobná semena (HTS 0,22 g) a vyžaduje brzkou jarní seč pro zajištění světla. Černýš (HTS 8–15 g) dozrává nerovnoměrně a jeho semena snadno vypadávají, proto je nejvhodnější ruční sběr.*
Úvodní snímek: Černýš rolní je v době květu velmi atraktivní Foto Marie Kotasová Adámková






Obavy, že poloparazité vyhubí veškerou vegetaci, jsou neopodstatněné. Jejich populace přirozeně kolísá v závislosti na počasí a dostupnosti hostitelů. Domácí druhy rostlin jsou na jejich přítomnost lépe adaptovány než druhy nepůvodní. V případě potřeby je možné se poloparazitů snadno zbavit – díky jejich krátkodobé semenné bance v půdě postačí porost dva roky po sobě posekat v době květu.
Využití těchto rostlin představuje perspektivní a přírodě blízký způsob, jak zvýšit druhovou bohatost luk a efektivně bojovat proti expanzivním rostlinám.