Záměrem podzimního zpracování půdy k jarní plodině je upravit pro nadcházející vegetační období fyzikální stav ornice, její vodní a vzdušný režim. Dalším cílem je umožnit co nejmělčí předseťovou přípravu na jaře pro minimalizaci ochuzení půdy o vláhu a tím pádem dosažení vysoké a rovnoměrné vzcházivosti.
Mezi výhody orby patří zejména funkce fytosanitární. Díky téměř 100% zapravení rostlinných zbytků do půdy je navíc usnadněno setí a zajištěno kvalitní zapravení hnojiv. Půda je intenzivně provzdušněna, dochází k mobilizaci živin v organických vazbách, je odstraněno zhutnění způsobené přejezdy. K nevýhodám lze naopak zařadit vysoké energetické náklady, nízkou pracovní rychlost, zvýšené riziko eroze při orbě kolmo na vrstevnice, vznik orničního dna při opakované orbě na stejnou hloubku, špatnou odolnost stroje ke kamenitým pozemkům a náročnost na zručnost obsluhy.
Zajímavou alternativu k pluhu nabízejí dlátové kypřiče. Kypření promíchává posklizňové zbytky v orničním profilu rovnoměrněji než orba, půda je válcem ihned opětovně zhutněna, což podpoří vzcházivost semen, nabízí vyšší pracovní rychlosti, větší záběry a jednoduchost pro obsluhu. K nevýhodám lze zařadit špatné zapravení rostlinných zbytků při jejich vysoké míře a pomalé jízdě. Ve vlhkých podmínkách pak špatnou redukci plevelů, vysoký prokluz traktorů, případně zalepení válce. Při orbě i kypření se zpracovávaná půda kypří a drobí. U orby však dochází navíc k obracení. Tím je odstraněn pokryv rostlinných zbytků, který půdu chrání před působením dešťových kapek a zvyšuje se riziko vodní eroze. Kypření na rozdíl od orby umožňuje i zpracování do nízkých hloubek.
Mezi aktuální trendy ve zpracování půdy lze zařadit technologie no-till, kdy dochází k výsevu přímo do strniště předplodiny a půda je tedy zpracována pouze orgány secího stroje. Dále k nim patří strip-till, kdy nedochází ke kypření celoplošně, ale jen v úzkých páscích určených pro výsev, a regenerativní zemědělství, které klade důraz na mělké zpracování (do 10 cm), používání meziplodin, navracení uhlíku do půdy a zvyšování biodiverzity. Všechny tyto systémy těží ze snížených energetických nároků, podpory edafonu a vyšší vododržnosti. Mezi nevýhody lze naopak zařadit v přechodném období pokles výnosu a technologickou náročnost. Nezapravené rostlinné zbytky jsou zdrojem infekcí a škůdců. V některých lokalitách jsou tyto technologie vyloučeny v důsledku nadměrného výskytu hraboše polního, kterého česká legislativa neumožňuje efektivně redukovat.
V roce 2023 byl založen polní provozní pokus, jehož cílem bylo ověřit použitelnost pouze jedné pracovní operace kypření. Byly porovnávány dvě varianty. První variantou bylo kypření v brzkém termínu za ideálních podmínek půdní vlhkosti. Druhou byla varianta s dodatečným kypřením po měsíčním odstupu na větší hloubku. Očekávaným efektem dodatečného kypření bylo zvýšení výnosu cukrové řepy pěstované v následném roce. Cílem pokusu bylo porovnat, zda navýšení výnosu v druhé variantě kompenzuje vyšší náklady spojené s dodatečným kypřením (čas, pohonné hmoty, opotřebení stroje).
Více informací k tomuto tématu se dočtete v článku (Úroda 6/2025) Mgr. Ing. Antonína Procházky z České zemědělské univerzity v Praze.*
Úvodní fotografie: Stav porostu v den sklizně a odběru vzorků 19. 9. 2024 Foto Antonín Procházka
