Pásové aplikace pesticidů v porostech zakládaných do širších řádků představují technologii se začaly ověřovat již v 80. letech minulého století. V této době vznikly dvě základní koncepce, které představovaly cílenou aplikaci na řádek kulturní rostliny nebo aplikaci do meziřádku.
Píše o tom v Zemědělci, v tématu týdne věnovanému pěstování kukuřice spolu s dalšími autory doc. Ing. Václav Brant, Ph.D., působí na České zemědělské univerzitě v Praze. Autoři uvádějí, že přestože se v době vzniku technologie poukazovalo na efekt snížení spotřeby účinných látek, primárně herbicidů, na jednotku plochy z hlediska ekonomických a ekologických dopadů, jednalo se i o další agrotechnické důvody. Ty se odvíjely od technických možností strojů a také spektrum účinných látek herbicidů z hlediska fytotoxického působení na kulturní rostliny.
Je nutné poznamenat, že pásové aplikace byly přímou reakcí na první velkou vlnu ekologizace zemědělství, která se v Evropě začínala intenzivně rozbíhat právě v 80. letech. Významným problémem omezující efektivitu mechanické regulace plevelů v širokořádkových plochách bylo odstranění plevelů z řádku kulturní rostliny, která byla omezena přesností setí a nedostupností technických prostředků pro odplevelení řádku rostlin. U zelenin, ale i u plodin citlivých k nabízeným herbicidům (cukrovka, slunečnice apod.), se řešila možnost efektivní regulace širokého plevelného spektra při eliminaci kontaktu herbicidu s kulturní rostlinou, uvádějí autoři.
Kukuřice však zůstávala stranou. Jednak z důvodu jejího obecného vnímání, jako plodiny, která tzv. do „ekologie nepatří“. Ovšem také proto, že bylo dostupné široké spektrum herbicidů bez negativního působení na rostliny kukuřice. Zahrnutí kukuřice do systémů pásové aplikace se změnilo s rozvojem systémů ozelenění meziřádků. Později i jako reakce na nárůst rizik spojených s jejím pěstováním ve vztahu k degradačním procesům půdy v návaznosti na nárůst pěstebních ploch (dominantní krmivo pro krávy na mléko a následně produkce bioplynu). Paradoxně vývoj pásových aplikací brzdily i systémy setí do nezpracované půdy či do mulče a svůj význam ztrácely také při využití GM rostlin rezistentních k herbicidů, což již dnes neplatí.*