Oves hluchý (Avena fatua L.), dříve lidově nazývaný ovsaha neboli ovsíř, patří do skupiny jednoletých časně jarních plevelů z čeledi lipnicovitých (Poaceae). Odnepaměti patřil oves hluchý mezi nebezpečné plevele na orné půdě, kde nejvíce zapleveloval jařiny, brambory, řepu cukrovou, ale i mezerovité porosty ozimých obilnin. Na polích, kde se právě nepěstuje oves ozimý, je oves hluchý hostitelem rzi ovesné (Puccinia coronata), zvané též rez korunková. V současnosti je oves hluchý významným plevelem jarních obilnin po celém světě.
Oves hluchý patřil mezi významné plevele už v historii a jeho regulace bývala vždy velice problematická. I přesto, že došlo k významným změnám v systémech pěstování plodin na orné půdě, řada opatření pro regulaci ovsa hluchého se běžně využívá dodnes, zmiňuje ve svém článku v časopise Úroda Ing. Jan Štrobach, Ph.D., z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v. v. i., Praha-Ruzyně.
Jak dále uvádí, k základům prevence zaplevelovaní pozemků ovsem hluchým patřilo v historii řádné čištění osiva, které je v současnosti samozřejmostí. Mezi běžně používanou metodu patří meziřádkové kypření půdy, kterým lze oves hluchý udržet na přijatelné míře, především v okopaninách. Přestože je schopen vzcházet z poměrně velké hloubky, i hluboká orba pomáhá snížit zásobu obilek v půdě. Značně problematické je využívání herbicidní ochrany. Současně používané postemergentní graminicidy aplikovatelné v obilninách jsou finančně náročné, proto ochrana proti ovsu hluchému bývá z ekonomického hlediska podceňována, což podporuje jeho šíření. Při regulaci zaplevelení ovsem hluchým se uplatňuje střídání jarních obilnin s ozimy nebo pěstování okopanin, popřípadě jiných širokolistých plodin, ve kterých je chemická ochrana snadnější. Oves hluchý je poměrně citlivý na postemergentní herbicidy používané v dvouděložných plodinách. Současné nebezpečí představuje vedle psárky rolní i chundelky metlice prokázaná rezistence některých populací ovsa hluchého vůči herbicidům ze skupiny listových herbicidům (inhibitory ACCasy).
Více informací naleznete v článku Oves hluchý – biologie, ekologie a možnosti regulace, autoři: Ing. Jan Štrobach, Ph.D., doc. Ing. Jan Mikulka, CSc., z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v. v. i., Praha-Ruzyně v dubnové Úrodě.*
