Letošní konec kvót na výrobu řepného cukru v EU mimo jiné znamená, že evropský cukr se po mnoha desetiletích vrací na světový trh a do přímé konkurence s cukrem třtinovým. Velkou nevýhodou řepného cukrovarnictví je přitom výrazně kratší zpracovatelská kampaň a s tím související větší zatížení fixními náklady.
Možnostmi skladování cukrové řepy se v článku v Úrodě č. 9/2017 zabývají Ing. Klára Pavlů a Ing. Jaromír Chochola, CSc., z Řepařského institutu, spol. s r. o. Kromě jiného popisují výsledky pokusu se skladováním řepy. V listopadu zakládají ukládky – vždy tři: nechráněnou, chráněnou zhruba 10cm vrstvou slámy a třetí chráněnou slámou a ještě polypropylénovým rounem Toptex. V každé ukládce je 150–200 tun řepy, vrší je současně, aby byla v ukládkách řepa o stejných parametrech (cukernatost, zahlinění, vlhkost, zbytky chrástu). Do ukládek vkládají rašlové pytle s odváženou řepou a teploměry do hloubky 30 a 150 cm. V posledních dnech cukrovarské kampaně bonitují ve vrstvách po 30 cm namrznutí a zdravotní stav řepy a posléze pak měří úbytky hmotnosti a cukernatosti řepy. Doba skladování závisí na datu založení a likvidace ukládky a v průběhu let byla 40–71 dnů.
Vedle tohoto pokusu ještě v kampaních 2015/2016 a 2016/2017 založili pokus s jedinou ukládkou s důkladnou ochranou (sláma + Toptex) likvidovaný až koncem února, tedy zhruba po 100 dnech. Řepa byla v tomto případě – dlouho po ukončení kampaně v cukrovaru – zpracována v bioplynové stanici. „Tyto pokusy nám umožňují odhadnout objektivně ztráty během skladování, jejich ročníkovou variabilitu, efekt ochrany ukládek a požadavky na vhodnost řepy pro dlouhodobé uskladnění,“ konstatují autoři. Kromě výsledků pokusů popisují také průběh a příčiny skladovacích ztrát. V závěru konstatují, že dlouhodobé skladování řepy je v našich podmínkách možné a pro perspektivu, konkurenceschopnost oboru je nutné ho rutinně zvládnout.*
