Za kompost se obvykle považuje rozložená organická odpadní hmota spolu s minerální složkou, která vyhovuje normě. Má tedy má dostatek organických látek v sušině, dostatek dusíku a ostatních živin, má limitovaný obsah vody, předepsané zrnění a neobsahuje klíčivá semena.
Takovou informace ale kolektiv autorů z Jihočeské univerzita v Českých Budějovicích pod vedením Ing. Jiřího Peterky, Ph.D., považuje za nedostatečnou. Konstatují, že je potřeba především vědět, co od použití kompostu očekáváme. Chceme-li jen snížit objemovou hmotnost půdy a zlepšit tak parametry půdy s tím spojené, je pro nás kvalitní kompost ten, který má vyšší podíl snadno rozložitelné tedy snadno mineralizující, primární organické hmoty, samozřejmě dobře rozložené. Takový kompost bude zdrojem snadno dostupné energie pro půdní mikroorganismy a podstatně zlepší biologickou aktivitu půdy.
Požadujeme-li od kompostu vlastnosti organického hnojiva, které pomalu mineralizuje i v lehké, provzdušněné půdě a současně působí na zvětšení její kationtové výměnné kapacity (KVK), abychom současně snížili ztráty živin elucí, zlepšili vodní i vzdušný režim půdy, technologické vlastnosti půdy, získali půdu se stabilními, vodostálými agregáty z humusojílových asociátů, které znamenají strukturní půdu ideální pro rostliny i pro toho, kdo takovou půdu zpracovává, musíme mít kompost odlišný. Takový má vyšší podíl naopak semistabilních a stabilních organických frakcí, jejichž hlavní podíl tvoří humus (huminy a humusové kyseliny) a četné formy ligninu a jeho mnohotvárných komplexů. Mikrobiální aktivitu půdy zvýší jen nepatrně. V článku, který vychází v Úrodě č. 12/2016 se autoři podrobně zabývají kromě jiného vlastnostmi kompostu, stanovením obsahu organické hmoty a humusu.
Na snímku je kompostovací stroj (Foto Jiří Peterka)
