Menu
e-shop
V Suchohrdlech u Miroslavi se rostlinná výroba Statku Kuthan postupně přizpůsobuje nové realitě jihomoravského zemědělství. Ústup tradičních komodit i rostoucí tlak sucha přivedly podnik k pěstování hybridního energetického ozimého žita, které se loni stalo novinkou osevního postupu. Na první pohled jde zatím jen o 30 hektarů, v provozní praxi však tato plodina získává mnohem větší význam; pomáhá stabilizovat surovinovou základnu bioplynové stanice a zároveň naznačuje, jak může v aridních podmínkách Znojemska vypadat odolnější a udržitelnější model hospodaření.
Koncept Statku Kuthan je založen na principu udržitelnosti a uzavřeného systému, říká agronomka Ing. Jaroslava Hladíková. Jednotlivé části výroby do sebe zapadají jako články jednoho dobře fungujícího soustrojí. Rostlinná výroba tu nevzniká izolovaně od živočišné a bioplynová stanice není jen doplňkem provozu, ale jedním z pevných bodů, podle nichž se utváří celý systém hospodaření. V praxi to znamená, že osevní postup musí vedle tržní produkce zajistit také stabilní surovinovou základnu pro bioplynovou stanici s průměrným ročním výkonem 650 kW (el.).
Z celkové výměry přesahující 500 hektarů letos připadá 214 hektarů na kukuřici, 30 hektarů na energetické žito a přibližně 24 hektarů na tritikale. Vedle energetických plodin si podnik drží také významnou produkci ozimé pšenice zejména pro potravinářské účely, která zaujímá 186 hektarů. Nezastupitelné místo má na Statku Kuthan také tykev, pěstovaná zhruba na 50 hektarech. I zde se uplatňuje provázanost celého systému. Elektřina a teplo, vyrobené v bioplynové stanici, kromě použití při sušení sklizeného semene tykve, také ze 100 % zajišťují provoz chovu prasat na statku a mají významný podíl na energetickém zajištění provozu moderních skleníků na pěstování bylinek v sousedním areálu společnosti Bylinky s. r. o.
Osevní postup se však v posledních letech výrazně proměnil. Ještě loni v něm měla své místo cukrová řepa i ozimá řepka, každá přibližně na 50 hektarech. Řepka z polí ustoupila především kvůli narůstajícím problémům spojeným s klimatickou změnou a omezenými možnostmi ochrany proti škůdcům. Cukrovka skončila z jiného důvodu – po uzavření cukrovaru v Hrušovanech nad Jevišovkou ztratila potřebný odbyt. Nahradit tyto plodiny v suché oblasti Znojemska není jednoduché. Odchod cukrové řepy navíc neznamenal jen změnu v osevním postupu, ale také částečnou ztrátu jednoho ze vstupů pro bioplynovou stanici – cukrovarnických řízků, i když určitý objem odebere podnik ještě z cukrovaru ve Vrbátkách. Právě proto se plodiny, jako je ozimé žito, jeví jako logická alternativa – dokážou zaplnit uvolněné místo v osevním sledu a současně posílit surovinovou základnu bioplynové stanice.
Díky dlouhodobé spolupráci se společností KWS Osiva s. r. o. padla volba na hybridní ozimé žito KWS Proaktivor. Agronomka jej zařadila do osevního postupu s jasným záměrem – využít plodinu, která nabídne jistý výkon i v sušších podmínkách Znojemska a v mléčně-voskové zralosti zajistí kvalitní siláž pro bioplynovou stanici. Právě pro oblast, v níž Statek Kuthan hospodaří (nadmořská výška zhruba 230 m, průměrné roční srážky kolem 500 mm), považuje regionální obchodní zástupce společnosti KWS Osiva Ing. Jan Pazdera, Ph.D., hybridní žito za vhodnější volbu než žito populační. V tamních podmínkách podle něj dokáže lépe využít svůj výnosový potenciál.
Silnou stránkou žita je především hluboký kořenový systém. Díky němu rostlina účinněji hospodaří s vodou i živinami a lépe zvládá stresové podmínky. Zároveň podporuje půdní biologii i ukládání uhlíku do půdy a zlepšuje vsakování vody. Nejde tedy jen o produkční plodinu, ale také o plodinu s významným zlepšujícím efektem. Podle Ing. Pazdery se žito dobře uplatní i tam, kde jiné plodiny narážejí na limity stanoviště. Snáší horší půdní podmínky, mírně kyselejší reakci půdy a vhodné je také pro svažitější či erozně ohrožené pozemky. K jeho dalším přednostem patří mrazuvzdornost, nízké nároky na předplodinu, velmi dobrý zdravotní stav i fytosanitární působení porostu, zejména schopnost potlačovat rozvoj plevelů díky rychlému zapojení porostu.
Tuto výhodu rozebral také Ing. František Koch ze společnosti VFS Trading, s. r. o., který na Statku Kuthan působí jako poradce. Se společností KWS Osiva a jejími produkty ho pojí dlouhodobá, 27 let trvající loajální spolupráce podložená zkušenostmi z praxe. Jak vysvětlil, ve srovnání s pšenicí, která se v těchto podmínkách často seje později, má energetické žito výrazný náskok. Dříve zakryje půdu, lépe konkuruje plevelům a tuto výhodu si udržuje i na jaře, kdy rychleji nastupuje do vegetace. Právě vysoká konkurenční schopnost žita omezuje potřebu herbicidního ošetření, a tím ve srovnání s pšenicí, ale i s tritikale či kukuřicí snižuje celkové vstupy do porostu, shoduje se Ing. Koch s agronomkou.
U žita je pro dosažení dobrého výsledku rozhodující především včasné založení porostu. V Suchohrdlech se selo 22. září. „U žita platí, že čím dříve se zaseje, tím lépe dokáže využít svůj výnosový potenciál,“ připomíná Ing. Pazdera. Vedle termínu je podle něj důležitá také hloubka setí. Ta by se měla pohybovat kolem tří centimetrů, spíše však mělčeji — ostatně i proto se říká, že žito rádo vidí nebe. Výsevek je u hybridního žita žádoucí nižší, protože výnos stojí především na tvorbě odnoží. „Zvolili jsme výsevek 80 kilogramů na hektar, podle doporučení,“ potvrdila agronomka.
Žito na statku navíc ideálně zapadá do uzavřeného systému hospodaření. Zdejší bioplynová stanice ročně vyprodukuje přibližně 20 000 tun digestátu, který podnik využívá jako organické hnojivo s rychle uvolnitelným dusíkem. Právě na něj žito podle agronomky velmi dobře reaguje. Před výsevem se zde aplikovalo zhruba 15 t/ha, na jaře pak 30 t/ha rozdělených do několika vstupů, což zajišťuje optimální využití živin.
Sklizeň silážního žita pro potřeby bioplynové stanice probíhá jednorázově řezačkou, přičemž doporučená výška strniště se pohybuje zhruba mezi 10 až 15 cm. Cílem je získat hmotu s co nejvyšší koncentrací energie a současně omezit podíl popelovin, vysvětluje zástupce společnosti KWS Osiva. Navzdory dlouhotrvajícímu jarnímu suchu, kdy například v dubnu na Statku Kuthan zaznamenali pouze 5 mm srážek, očekává agronomka výnos kolem 10 t/ha suché hmoty. Pro zvýšení kvality siláže plánuje ve spolupráci s Ing. Kochem aplikaci bakteriálního silážního inokulantu Microsil Premium.
Včasná sklizeň zároveň otevírá prostor pro takzvaný duální systém pěstování. Na uvolněný pozemek lze následně zařadit například čirok, který je v aridních podmínkách Znojemska ceněn pro schopnost „počkat si na vodu“ a ještě ve stejném vegetačním roce poskytnout další kvalitní energetickou biomasu. Z portfolia společnosti KWS Osiva přicházejí v úvahu silážní hybridy KWS Freya a KWS Merlin, případně zrnový KWS Lupus. Pokud by podnik dodatečnou biomasu nepotřeboval, volila by Ing. Hladíková výsev osvědčené meziplodiny, například směsi svazenky a pohanky. Meziplodiny ostatně na Statku Kuthan zakládají na větší výměře, než vyžaduje legislativa. Agronomka se přitom řídí jednoduchým heslem: s respektem k přírodě. Tento přístup se promítá do všech oblastí hospodaření podniku.
Spolupráce Statku Kuthan se společností KWS Osiva je dlouhodobá a široká. Na celé výměře kukuřice podnik pěstuje hybrid KWS Inteligens (FAO 390 S), k němuž využívá kompletní podporu včetně předsklizňového servisu, například NIRS rozborů a digitální služby DDM Tool. Zároveň se připravuje společný výzkum zaměřený právě na silážní kukuřici.*
Úvodní fotografie: O zkušenosti se silážním hybridním žitě na Statku Kuthan hovořili Ing. Jan Pazdera, Ph.D., Ing. Jaroslava Hladíková a Ing. František Koch (zleva) Foto Barbora Venclová
