Norma pro agrofotovoltaiku

Další díl seriálu (Úroda 9/2024) odborníků z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy, v. v. i., se zabývá normou, která byla v roce 2021 vydána v Německu a blíže konkretizuje možnosti realizace AFV (agrofotovoltaika).

Náplň normy

Norma DIN SPEC 91434:2021-05 „Agrofotovoltaické systémy – požadavky na primární zemědělské využití“ je členěna tak, jak normy bývají. Obsahuje termíny a definice, požadavky na zemědělské hospodaření v rámci AFV sytému, možné technické řešení i požadavky na instalaci, provoz a údržbu. Zemědělská fotovoltaika (AFV) je v normě definována jako kombinované využití jedné plochy půdy pro zemědělskou výrobu jako primární využití a pro výrobu elektřiny jako sekundární využití. Dvojí využití půdy vede podle normy ke zvýšení ekologické a ekonomické efektivity využití půdy, ale v praxi může vést i k pozitivním synergickým efektům. V závislosti na návrhu systému může stavba nabývat významných ochranných funkcí (např. ochrana proti krupobití), stejně jako může přispět k zachycování dešťové vody a jejímu opětovnému využití pro závlahu. Norma dále uvádí, že zejména v teplejších letech a suchých oblastech lze očekávat také snížený výpar půdní vody vlivem zastínění, což může být dalším pozitivem v kontextu klimatických změn.

Kategorizace AFV systémů

Norma definuje dvě kategorie AFV systémů, a to systémy s instalací se světlou výškou minimálně 2,1 m (kategorie I) se zemědělským využitím pod konstrukcí a systémy s instalací na úrovni terénu (kategorie II), u kterých je pro zemědělství využívána plocha mezi řadami instalovaných systémů. Pro kategorii II. norma uvažuje více technických řešení, kdy mohou být panely instalovány na pevné nosné konstrukci s neměnným sklonem a orientací, nebo mohou být panely instalovány na konstrukci umožňující natáčení panelů vůči Slunci (tzv. trasování). Toto odlišné řešení mění především velikost „zemědělsky nevyužívané plochy“ (na obrázcích „An“).

Podmínky zemědělského hospodaření v rámci AFV

Aby bylo doloženo, že primárním využitím půdy je zemědělská produkce, nastavuje norma několik podmínek, které musí plochy AFV systému splňovat. První z nich je plošné omezení výše zmíněné „zemědělsky nevyužívané plochy“. Ta je pro kategorii I. definována hodnotou max. 10 % z celkové plochy záměru, pro kategorii II. pak 15 %. Na ploše s instalovanou AFV se i kvůli tomu předpokládá snížení výnosu ve srovnání s okolní půdou bez instalace solárních panelů. Podle normy je v rámci AFV systému nutné dosáhnout minimálně 66%, tzv. referenčního výnosu, který vychází z víceletých statistik výnosů z ploch bez instalace pro konkrétní oblast a pěstovanou plodinu.

Závěr

Předpokládá se, že AFV systémy by mohly být instalovány také na půdy vyšších tříd ochrany, které doposud instalaci solárních panelů neumožňují. Zemědělská půda osazená solárními panely v rámci AFV systému by se nevyjímala ze zemědělského půdního fondu (ZPF), stejně jako by nebyly ovlivněny platby pro zemědělský subjekt v rámci zemědělských dotací. Uvedenou normou je možné se nechat inspirovat a využít její principy v rámci národního nastavení podmínek realizace AFV. Ta mohou odrážet specifika ČR či ochotu k podpoře plošné realizace AFV systémů. Je možné, že narůstající nastavené cíle ČR v rámci obnovitelných zdrojů energie (OZE) urychlí také zavádění podmínek pro realizace AFV na ZPF.*

Článek pro časopis Úroda (9/2024)  zpracoval Ing. Tomáš Khel a Ing. Jan Vopravil, Ph.D., z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy, v. v. i.

Úvodní fotografie: Ukázka instalace pokusného AFV systému nad plantáž malin – ČZU v Praze Foto Tomáš Khel