Mikhail Ivanovič Draganchuk je známý ukrajinský zemědělec, bloger a specialista na technologii no-till, organizátor mezinárodní konference NTLAB. Od roku 2006 hospodaří bez zpracování půdy na ploše 1400 hektarů. Hovořil jsem s ním o problémech s větrnou erozí, o častějším výskytu prachových bouří a o tom, jak degradaci půdy zabránit s pomocí no-till technologie.
Co je no-till?
No-till je technologie, při které se semena sejí do půdy, která neprošla žádným zpracováním, a na jejím povrchu zůstávají rostlinné zbytky předchozí plodiny. Termín no-till v překladu z angličtiny znamená "nezpracovávat". Technologie vylučuje nejen orbu, ale i jiné druhy mechanického zpracování pro vytvoření seťového lůžka a zapravení rostlinných zbytků. Velmi důležitou vlastností této technologie je nenarušená půdní struktura. Zároveň nejsou narušeny přirozené procesy probíhající v půdě.
Rostlinné zbytky na povrchu půdy jsou také jedním z nejdůležitějších rozlišovacích znaků této technologie. A čím více jich bude – tím lépe. Hlavně proto, že umožňují udržet vlhkost v půdě a chránit ji před erozí.
Jak moc je no-till na Ukrajině rozšířen a v jakých podmínkách se s ním můžeme setkat?
No-till je na Ukrajině pro mnoho farmářů spíše novou technologií, protože všechno nové si velmi těžko razí svou cestu, zvláště v zemědělství. Zemědělství je jedním z nejkonzervativnějších typů podnikání, lidé často spoléhají na zkušenosti a praxi předchozích generací a je pro ně složité něco měnit. Přesná statistika pro Ukrajinu není, ale myslím si, že je to kolem 5–10 % rozlohy orné půdy.
Pokud se k těmto 10 % přiblížíme, kde na mapě Ukrajiny najdeme největší koncentraci využití technologie no-till?
Především tam, kde není dostatek vláhy, jsou to jižní a jihovýchodní oblasti. Kvůli klimatickým změnám již nyní vidíme prašné bouře nejen v jižních oblastech Ukrajiny, ale také v severních, proto se ochrana půdy před větrnou erozí a zachování vody v půdě stávají naléhavými problémy na celé Ukrajině.
Odmítnutím zpracování půdy umožňíme zastavit její degradaci, což je velký problém bez ohledu na to, kde se farma nachází. Buď jde o větrnou erozi, která je na jihu velmi častá, nebo o vodní erozi v regionech, kde je hodně srážek. Kdybych po přechodu na no-till nezískal nic, ale zastavil degradací půdy, stálo by to za to jen kvůli tomu.
Celý rozhovor, který zpracoval Semen Lysytskyi, student České zemědělské univerzity v Praze, připravujeme do týdeníku Zemědělec.*
