Netradiční okopaniny z Jižní Ameriky v podmínkách České republiky

Již několik let se Výzkumný ústav bramborářský v Havlíčkově Brodě zabývá pěstováním méně tradičních okopanin. Původem těchto okopanin jsou převážně země Jižní Ameriky, jako jsou Peru, Bolívie, Ekvádor a další. První plodinou, která byla testována, je slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus). Topinambur se pěstuje ve výzkumném ústavu více než dvacet let. Před několika lety přibyly další plodiny, a to jakon (Smallanthus sonchifolius) a povijnice batátová (Ipomoea batatas). Od loňského roku jsou testovány plodiny melok hlíznatý (Ullucus tuberosus) a šťavel hlíznatý (Oxalis tuberosa). Informuje o tom v časopise Úroda Ing. Andrea Svobodová, Ph.D., z Výzkumného ústavu bramborářského Havlíčkův Brod, s. r. o.

V zemích původu se jedná o běžně pěstované plodiny, které se ve většině případů využívají i jako léčivky. Zejména jejich netradiční nutriční složení je důležitým faktorem pro další výzkum a následné zavedení do praxe.

Slunečnice topinambur vzhledem připomíná slunečnici a dorůstá do výšky 2–3 m. Je nenáročná na prostředí a vhodná i pro pěstování v horských a podhorských oblastech. Zdravotní benefity této plodiny tkví zejména v nutričním složení hlíz – obsahuje fruktany, jako jsou inulin a oligofruktóza.

Jakon je plodina, která je v původních zemích velmi rozšířena. Zejména v Peru a Bolívii je využíván nejen pro svůj sytící efekt, ale především v lidovém léčitelství. Dorůstá do výšky 1,5–2 m, tvoří dva duhy hlíz – stonkové a kořenové. Ke konzumaci jsou vhodné kořenové hlízy bohaté na fruktany inulin a oligofruktózu. Nejen hlízy jakonu, ale i listy mají léčebné vlastnosti – obsahují významné antioxidanty, jako jsou katechiny, terpeny, flavonoidy, kyselina chlorogenová, kyselina rozmarínová a další.

Povijnice batátová byla do Evropy dovezena spolu s Kolumbovskými výpravami dříve než brambory. Lidově byla pojmenována jako sladké brambory nebo jamy. Nejčastěji najdeme označení batáty. Hlízy povijnice obsahují nutričně bohaté látky. Kromě vlákniny a přírodních cukrů obsahují vysokým podíl antioxidantů, vitamínů a minerálních látek.

Melok hlíznatý se v oblasti svého původu (Andy) označuje jako ulluco nebo melloco. Lodyha je poléhavá a dužnatá, lze ji využít do salátů nebo tepelně upravit jako špenát. Hlízy obsahují asi 85 % vody, 5 % bílkovin, 10–14 % sacharidů. Významný je i obsah škrobu, který je podobný škrobu bramborovému. Z vitaminů má melok nejvyšší obsah vitaminu C. Chuťově jsou hlízy meloku lehce zemité a jsou vhodné zejména pro pečení například s bylinkami. V zemích původu je melok hojně využíván v tradiční medicíně a přisuzují se mu léčebné vlastnosti. Z dosavadních poznatků Výzkumného ústavu bramborářského lze odvodit, že významnými látkami s vysokou nutriční hodnotou jsou v meloku zejména betalainy a betacyaniny. Obě tyto látky mají prokazatelně pozitivní vliv na snížení krevního tlaku, zmírnění zánětu a zlepšení srdeční činnosti.

Šťavel hlíznatý je v původních oblastech Jižní Ameriky druhou nejčastěji pěstovanou plodinou, lze jej pěstovat bez větších problémů i v podmínkách České republiky. Sklizené hlízy jsou mírně nakyslé a lze je konzumovat syrové. Další kuchyňské úpravy jsou obdobné jako u brambor (pečení, vaření). Hlízy obsahují kolem 80 % vody a významnou látkou je šťavelový škrob, který obsahuje okolo 30–35 % amylózy. Dalšími důležitými látkami jsou zejména fenolické sloučeniny, které působí jako antioxidanty. Šťavel je bohatý i na proteiny, které vykazují velké množství variací v podobě kvalitních esenciálních aminokyselin.

Více informací naleznete v listopadovém vydání časopisu Úroda (11/2022).*