Meziplodiny a potenciál jejich využití

Pěstování meziplodin přináší řadu benefitů. Naším cílem by mělo být co nejdříve po sklizni (po včas sklizených předplodinách) založit porost meziplodin, který bude dobře pokrývat půdu. Tím výrazně eliminujeme negativní efekt holé půdy, která je náchylná k erozi, ale i většímu přehřívání a ztrátám vody výparem. Působení kořenů různých druhů se odráží ve zvýšené infiltraci vody do půdy.

Pěstování meziplodin je zásadním nástrojem pro ochranu půdy a zvyšování její úrodnosti. Správně založený porost eliminuje erozi, zabraňuje přehřívání půdy a snižuje ztráty vody výparem. Vyprodukovaná biomasa navíc slouží jako zdroj organické hmoty pro půdní mikroorganismy a tvorbu humusu.

Legislativa a dotace

Meziplodiny jsou klíčovým prvkem Celofaremních ekoplatba v rámci neprodukčních ploch. Pro splnění dotačních podmínek musí být směs založena do 30. září a ponechána na pozemku minimálně osm týdnů. Specifické tituly v rámci AEKO (zaměřené na utužení či strukturu půdy) vyžadují ponechání porostu až do 31. ledna následujícího roku.

Klíčové zásady agrotechniky

• Termín setí: Ideální je výsev do poloviny srpna. Při pozdějším zářijovém setí se výběr omezuje na odolnější druhy, jako je hořčice bílá, svazenka vratičolistá či ředkev olejná.
• Hospodaření s dusíkem: Meziplodiny aktivně odčerpávají mobilní dusičnanový dusík, čímž brání jeho vyplavení do podzemních vod. Po odumření a mineralizaci biomasy se tento dusík stává zdrojem živin pro následnou plodinu.
• Voda a půdní struktura: Kořeny meziplodin (např. čiroku či ředkve) fungují jako přirozený kypřič (tzv. biodrilling), což usnadňuje vsakování vody. V suchých oblastech je však nutné hlídat termín ukončení, aby meziplodina neodčerpala vláhu potřebnou pro hlavní plodinu.

Rizika a management směsí

Při výběru druhů je nutné zohlednit osevní postup. Nevhodně zvolená meziplodina může hostit patogeny (např. brukvovité před řepkou) nebo se stát zdrojem zaplevelení (např. pohanka v cukrové řepě). Ve směsích je třeba regulovat zastoupení agresivních druhů (hořčice, svazenka), které mohou potlačit pomaleji rostoucí komponenty, jako jsou jeteloviny.

Ukončení porostu

Nejekonomičtější metodou je využití mrazu, na který jsou citlivé zejména teplomilné druhy jako pohanka, proso či čirok. Mechanickou likvidaci (např. válení) je ideální provádět na přimrzlé půdě, čímž se omezuje vznik kolejí a utužení půdy.

Více informací naleznete v článku, jehož autory jsou Ing. Martina Dočkalíková, Ph.D., a doc. Ing. Vladimír Smutný, Ph.D., z Mendelovy univerzity v Brně. Text byl publikován v týdeníku Zemědělec v Tématu týdne č. 7.

Úvodní foto: Druhově bohatá směs meziplodin Foto Vladimír Smutný*