Kukuřice setá je plodina, jejichž hlavní využití se v poslední době přesunulo především do tvorby siláže pro bioplynové stanice. Stále se ale také používá jako krmivo pro hospodářská zvířata. Její pěstitelská plocha je velká a s tím souvisí i zvýšený výskyt škodlivých organismů v porostu.
Z hlediska hmyzích škůdců se jedná především o zavíječe kukuřičného (Ostrinia nubilalis) a v posledních letech se již také pravidelně setkáváme na většině našeho území s výskytem bázlivce kukuřičného (Diabrotica virgifera virgifera). V Úrodě č. 12/2019 se hlavními škůdci kukuřice a ochranou proti nim zabývají Ing. Pavel Kolařík a Ing. Karla Kolaříková ze společnosti Zemědělský výzkum spol. s r. o.
Jak připomínají, dospělý motýl zavíječe kukuřičného (Ostrinia nubilalis, Hübner 1796) je poměrně veliký, žlutohnědě zbarvený o rozpětí křídel 2,5–3 cm. Jeho housenky jsou šedobéžové barvy s nevýraznou kresbou a s černohnědou hlavovou schránkou. Housenky (obr. 1) přezimují ve spodních částech stébel a na jaře se od května do června kuklí. První motýli se líhnou na konci měsíce května a v průběhu měsíce června. Hromadný let nastává koncem měsíce června do začátku měsíce srpna. Samičky kladou vajíčka do kupek (obr. 2) přilepených na spodní stranu listu, které těsně před vlastním vylíhnutím housenek zčernají. Doba vývoje je závislá na povětrnostních podmínkách a trvá zhruba od 3 do 12 dnů. Vylíhlé housenky prvního instaru nejdříve sežerou obal vajíček a poté provádí žír na povrchu listů kukuřice. Poté se zavrtávají do rostliny, kde vyžírají v chodby, včetně palice a zrna a způsobují zde nejvýznamnější škody.
Na konci svého vývoje migrují do spodní části kukuřice, kde v diapauze přečkají zimní období. V podmínkách České republiky má tento škůdce jednu generaci do roka. Od jižního Slovenska dále na jih má zavíječ kukuřičný dvě, ve středomoří tři generace. Početnost zavíječe v daném roce významně ovlivňuje průběh povětrnostních podmínek v období kladení a vývoje prvního instaru housenek.*
