Mapování hydrologických funkcí půd

Půda vodu přijímá, voda půdou protéká a je půdou i zadržována. To vše má úzkou souvislost se zemědělskou produkcí, neboť kromě závlahy a půd dotovaných podzemní vodou je půda závislá na množství vody z atmosférických srážek. V České republice máme 26 půdních typů a tato heterogenita se zákonitě projevuje i v potenciálech či kategorizaci uvedených hydrologických funkcí. Informují o tom v novém díle seriálu (Úroda 10/2025) odborníci z Výzkumného ústavu monitoringu a ochrany půdy, v. v. i., Ing. Tomáš Khel a Ing. Jan Vopravil, Ph.D.

Retence, využitelnost a rychlost proudění vody v půdě

Retenční schopnost půdy (retenční vodní kapacita/RVK) prezentuje maximální množství vody, které je půda dlouhodobě schopna zadržet systémem kapilárních pórů. Na místě je vhodné uvést princip rozboru, kterým se tato půdní charakteristika stanovuje. Jde o analýzu tzv. neporušeného půdního vzorku (Kopeckého válečku), kdy při terénním odběru „vyřízneme“ objem půdy válečkem s jasně definovaným objemem (většinou 100 cm³). Odebraný vzorek se nejprve nechá ve vodní lázni sytit vodou až se na jeho svrchní části objeví lesklý povrch – všechny póry jsou plné vody a je možné začít s analýzou. Váleček se zváží a následně je z něj filtračním papírem po dobu 24 hodin voda odsávána. Váleček se poté opět zváží a z rozdílu hodnot získáme hmotnost vody, resp. objemovou vlhkost odpovídající retenční vodní kapacitě, vysvětlují odborníci v článku.

Jak dále uvádí, během odsávání z půdy odteče voda poutaná v hrubých (gravitačních) pórech a dále voda vázaná pevněji v pórech semikapilárních. Z půd písčitých s hrubší zrnitostní skladbou tak odteče více vody než z půd jílovitých bohatých na jemné částice. Celý objem zadržené vody však není rostlinou využitelný, část vody je poutána takovou silou, že ji sací tlak v kořenech rostlin není schopný překonat. Paradoxně tak mohou rostliny vadnout i na subjektivně vlhké půdě. Dostupnost vody pro rostliny popisuje tzv. využitelná vodní kapacita (VVK). Jedná se o rozdíl mezi RVK a tzv. bodem vadnutí (BV). Bod vadnutí je hodnota půdní vlhkosti stanovena ideálně v laboratoři na přístroji, který vyvine na povrch neporušeného vzorku takový tlak, který z něj vypudí i pevně vázanou vodu (tedy tu rostlinám nedostupnou). Po odečtu obou vlhkostí tak zjistíme, kolik vody z RVK mohou rostliny využívat. V případě VVK platí „čím více, tím lépe“. Vlhkostní stav půdy však během roku většinou těchto hodnot nedosahuje a pohybuje se níže.

Poslední důležitou hydrologickou charakteristikou půd je podle autorů článku popis rychlosti proudění vody v půdě plně nasycené vodou. Analýza se opět provádí na neporušeném vzorku, který se shodně nejprve nasytí vodou a následně je jím voda propouštěna pomocí přetlaku udržovaném v odměrném válci. Úbytek vody v čase umožňuje stanovení rychlosti proudění popsaném nasycenou hydraulickou vodivostí (Ksat). Podle této hodnoty lze půdy dělit do tzv. hydrologických skupin půd (HSP) označených písmeny A až D. Do skupiny A patří půdy dobře propustné, naopak půdami ve skupině D se půda pohybuje pomalu. Postup kategorizace půdy na HSP však není tak snadný. Hodnota Ksat se uvažuje v profilu půdy o mocnosti 1 m (je-li půda takto hluboká) a tedy o výsledném zařazení půdy rozhoduje horizont s nejnižší hodnotou této veličiny, informují dále odborníci.

Mapování hydrologických funkcí

Odhad RVK i VVK lze odečíst z hydrologických map, stejně jako je dostupná kategorizace půd do HSP. S využitím údajů o charakteru podložních substrátů je mapa RVK zpracována celorepublikově, stejně jako zatřídění půd do HSP. Hodnoty VVK jsou pak dostupné pouze pro zemědělské půdy. Všechny mapy dávají představu o potenciálech, či schopnostech půdy, tedy o maximálním množství vody a její dostupnosti, či rychlosti pohybu v konkrétní půdě. Všechny tyto potenciály jsou ovlivněné hospodařením, a tedy odrážejí také péči zemědělce o půdní prostředí. Je-li hospodář dobrý, půda s vodou hospodaří lépe (např. podpora retence vody udržováním optimálního obsahu organické hmoty), pokud není, půda může s vodou hospodařit hůře kvůli degradaci (nestabilní půdní struktura, utužení, eroze aj.) a v důsledku toho může snadněji vysychat. O vodu v půdě tak nepřímo pečujeme správnou zemědělskou praxí, půda a rostliny tak mohou být odolnější i vůči periodám sucha, které nás poslední desetiletí stále častěji trápí, dodávají autoři článku.*

Úvodní fotografie: Odběr Kopeckého válečku Foto Tomáš Khel

Mapy retenční vodní kapacity Zdroj VÚMOP

Mapy hydrologických skupin půd Zdroj VÚMOP