
Čirok je jednou z nejvíce rozšířených a historicky nejdéle pěstovaných plodin. V současné době je jeho zrnová forma pátou nejpěstovanější obilninou světa. Velkou perspektivu má využití, zejména energetické a technické, i ostatních forem čiroku, jako jsou cukrový, travnatý (pícninový) a kombinované formy. Obecně jsou možnosti využití všech forem velmi široké. Čirok lze využít pro potravinářské, krmivářské, technické a energetické účely. V poslední době zaznamenává razantní nárůst využití čiroku při produkci bioplynu a etanolu jako paliva z biomasy. Dále je vhodný jako kvalitní krmná plodina díky vysokému obsahu cukrů, velmi dobré stravitelnosti a velkému výnosu zelené silážní hmoty.
Vlastnostmi i vzhledem je čirok nejblíže kukuřici, využívají i stejný typ C4 („rychlé“) fotosyntézy, která probíhá v optimálních podmínkách dokonce ještě rychleji než u kukuřice. Na výběr druhu půdy není nijak náročný, nevhodné pro pěstování jsou pouze půdy studené a zamokřené. Čirok má však vyšší teplotní nároky než kukuřice, zato výborně odolává suchu a osvojuje si živiny i z hlubších půdních horizontů. Ve srovnání s kukuřicí má dvojnásobné množství kořenových vlásečnic na jednotku hlavních kořenů a specifický povrch listů, který snižuje odpar. Potřebuje proto asi o třetinu vody méně než kukuřice a v extrémním suchu má dokonce schopnost přejít do klidového stavu a obnovit růst až v souvislosti s nadcházejícími dešti.
Ve srovnání s kukuřicí má čirok následující výhody a nevýhody:
Úspěšné pěstování čiroku v podmínkách mírného klimatického pásma ještě vyžaduje mnoho podpory ze strany výzkumné základny států Evropské unie, ale již dnes lze čirok považovat za perspektivní plodinu pro všestranné využití v praxi s obrovským příslibem do budoucna, zejména s ohledem na globální klimatické změny a častější výskyt sucha.*