Křísek polní – přenašeč viru zakrslosti pšenice

Virové choroby obilnin patří mezi ty nejzávažnější agronomické problémy. Jakmile se totiž na rostlinách projeví příznaky, není již možný žádný léčebný zásah. Veškerá opatření se proto musí zaměřit na prevenci, spočívající primárně v ochraně mladých porostů před přenašeči, savým hmyzem, jako jsou mšice a křísi, a ve výběru odolných odrůd.

V České republice (ČR) je nejvýznamnější virovou chorobou pšenice virus zakrslosti pšenice (Wheat dwarf virus – WDV). U ječmene pak dominuje virus žluté zakrslosti ječmene (BYDV). Virová zakrslost pšenice se projevuje zakrněním rostliny, které je zjevné již ve fázi sloupkování. Silně napadené rostliny často nevytvoří fertilní klasy. Závažnost průběhu choroby je ovlivněna dobou infekce; rostliny jsou nejnáchylnější až do fáze třetího listu. V posledních letech bylo napadení pšenice a ječmene viry zaznamenáno nejen v nižších, ale i ve vyšších nadmořských výškách, což pravděpodobně souvisí s průběhem počasí, které vyhovuje přenašečům.

Křísek polní jako klíčový vektor

K přenosu viru WDV nedojde bez přenašeče. Hlavním vektorem WDV je křísek polní (Psammotettix alienus). Jedná se o hmyz velký 3,5 až 4,5 mm, který má typickou trojúhelníkovitou hlavu. Křísek polní má obvykle dvě až tři generace ročně a přezimuje ve formě vajíček na listech obilnin či trav.

Klíčový moment v šíření nákazy nastává po sklizni. Početnost populace kříska polního dosahuje maxima na vzešlých výdrolech. Odtud křísci migrují na vzešlé ozimy, které následně infikují virem WDV. Dospělci i nymfy se vyskytují v porostech až do prvních mrazů.

Pro přenos viru musí křísek sát na infikované rostlině minimálně 5 minut, přičemž k přenosu na další rostlinu je nutné sání trvající alespoň 15 minut. Virus se v těle kříska nemnoží, ale je schopen v něm přežívat a křísek zůstává infekční až 50 dnů. Nová generace křísů musí virus získat opětovným nasátím na infikovaných obilninách nebo lipnicovitých rostlinách.

Prevence a ochrana porostů

Protože přímé metody ochrany (jako termoterapie nebo meristémové množení) nejsou u obilnin proti WDV a BYDV používány, je nutné postupovat preventivně:

1. Likvidace výdrolu: Snížení intenzity výskytu křísů se docílí likvidací výdrolu, který je zdrojem potravy i infekce.

2. Insekticidní postřik: Nejběžnější metodou ochrany proti přenašečům virů zůstává insekticidní postřik porostu.

3. Moření osiva (potenciál): Optimální ochranou v nejčasnějších fázích růstu rostlin by bylo insekticidní moření osiva, pokud by k němu byly registrovány účinné látky zajišťující ochranu proti přenašečům.

Diskutabilní je pozdější setí obilnin, neboť při teplém podzimu, kdy křísci zůstávají aktivní, ztrácí tento postup na významu.

Autoři příspěvku:

• doc. Mgr. Ing. Eva Hrudová, Ph.D.,

• doc. Dr. Ing. Pavlína Smutná,

• RNDr. Ludmila Holková, Ph.D.,

• Ing. Jana Asszonyi,

Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství, Agronomická fakulta, Mendelova univerzita v Brně

Tento výzkum vznikl za podpory projektu NAZV QL24010142, zaměřeného na vývoj metod pro výběr a tvorbu tolerantnějších odrůd pšenice ozimé k virové zakrslosti pšenice a suchu.

Více informací naleznete v časopisu Úroda 11/2025.*