Konzervační technologie jako účinná odpověď na klimatické změny a ekonomické tlaky ve slovenském zemědělství

V našich zeměpisných šířkách se kromě konvenčního obdělávání půdy již nějakou dobu využívají i minimalizační a půdoochranné technologie. Souhrnně jim říkáme konzervační technologie. Tento trend odráží snahu slovenských farmářů o efektivnější a dlouhodobě udržitelné hospodaření v kontextu změněných ekonomických (finanční krize) a ekologických podmínek. Konzervační technologie se jeví jako možné východisko zejména v době nárůstu cen vstupů do zemědělské prvovýroby.

Základní rozdíl oproti konvenční technologii spočívá v tom, že při konvenčním způsobu se používá pluh, kterým se půda obrací a promíchává. Konzervační metody naproti tomu využívají mechanizační prostředky s tanýřovým nebo radličkovým pracovním ústrojím. Půda se v tom případě pouze mísí, případně se seje přímo do neobdělané půdy (bezorbová technologie). Tyto systémy jsou založeny na snížení hloubky základního obdělávání a redukci počtu mechanických zásahů. Často se využívá spojování operací, například předseťová příprava půdy současně se setím, nebo s aplikací hnojiv či pesticidů (vícefunkční stroje a agregáty).

Klíčovým měřítkem je i pokrytí povrchu půdy posklizňovými zbytky předplodiny. Při konvenční technologii pokrývají rostlinné zbytky 0–15 % povrchu půdy, při minimalizační technologii je to 15–30 %, a u půdoochranných technologií zůstává pokryto více než 30 % povrchu.

Ekonomické a ekologické benefity

1. Ekonomické úspory: Významně se snižuje objem času a práce na přípravu půdy a setí díky redukci přejezdů po poli. Dle literatury se spotřeba pohonných hmot snižuje o 38–80 % a spotřeba pracovního času o 60–80 %. Tyto úspory by měly farmáři vynahradit i vyšší pořizovací ceny mechanizace.

2. Ochrana půdy a úrodnost: Konzervační metody chrání půdní úrodnost a působí proti vodní a větrné erozi, čímž je možné zachránit kvalitní vrchní část půdy. Tyto technologie také zvyšují obsah organické hmoty v půdě.

3. Zlepšení půdního edafonu: Dochází k úpravě vztahů makro- a mikroedafonu a zlepšení biologických vlastností půdy. U bezorbového systému byl v pokusech zaznamenán 300% nárůst početnosti žížal oproti konvenčnímu systému.

4. Hospodaření s vodou: V kontextu nerovnoměrného rozdělení srážek a teplot pomáhají konzervační technologie snižovat ztráty vody výparem, zpomalovat odtok vody a zlepšovat její vsakování do půdy.

Ačkoli orba má své nesporné klady, jako je provzdušnění ornice nebo ničení vytrvalých plevelů, přináší i nevýhody, jako jsou vyšší pracovní a energetické náklady, tvorba přísušku a riziko tvorby nebezpečné „plužní podešve“.

Důležitost systémového přístupu a výběru

Konzervační technologie nemohou být použity kdykoli a kdekoli. Je nutné je brát v první řadě jako systém a podřídit tomu myšlení všech pracovníků (technologická disciplína). Úspěšnost je silně závislá na druhu půdy; lépe se osvědčují na rovinách středně těžkých až lehkých půd než na těžkých, jílovitých půdách s větším sklonem.

Při zavádění těchto technologií se doporučuje provést analýzu půdních podmínek a vyhnout se špatně odvodněným půdám a polím s problémovými plevely. Mimořádná pozornost musí být věnována osevnímu postupu a zvládnutí managementu plevelů, které se mohou stát problémem v jakékoli technologii.

Zkušenosti z pokusů NPPC – VÚRV v Piešťanech ukázaly, že ozimnou pšenici, ječmen i sóju je možné pěstovat i jinak než konvenčně. V rámci ekonomické bilance byly zaznamenány nejnižší náklady na tunu produktu u ozimné pšenice právě na bezorbové technologii.

Konzervační technologie sice nejsou všelékem, ale kde je vhodné je použít, tam je třeba jejich aplikace do praxe.

Celý text slovenských autorů Ing. Rastislav Bušo, PhD., a Ing. Roman Hašana, PhD., z Národného poľnohospodárskeho a potravinárskeho centra – Výskumný ústav rastlinnej výroby Piešťany naleznete v časopisu Úroda č. 11/2025.*