Lilek brambor (Solanum tuberosum) představuje po rýži a pšenici třetí nejdůležitější plodinu pro lidskou spotřebu. U nás se jedná o jednu z nejvýznamnějších okopanin. Vyjma potravin se brambory používají k výrobě škrobu a etanolu pro potravinářské i průmyslové využití. Dnešní bramborářské velmoci představují Čína, Rusko, Indie a USA.
Domovinou bramboru je Jižní Amerika. Zde byly jakožto hlavní potrava indiánů velmi ceněné. Na náhorních planinách Peru a Bolívie byly pěstovány již před 8000–5000 lety. Obecně se má za to, že do Evropy se poprvé dostaly v 16. století (konkrétně mezi lety 1560 až 1570, zřejmě v roce 1565 přes Španělsko) se zámořskými plavbami. Roku 1586 přivezl do Anglie Francis Drake větší množství dobře zachovalých bramborů. O dva roky později (1588) se dostaly brambory jako velká zvláštnost do Vídně. K nám připutovaly snad z Branibor – odtud zřejmě název „brambor“.
V roce 1896 se uvádělo, že v Čechách se nejvíce brambory pěstují v Rudohoří (Krušné hory) a na Českomoravské vysočině – průměrně dokonce zaujímaly plochu zhruba 340 000 ha (tj. 13 % veškeré orné půdy). Rozvoj brambor dosáhl svého maxima v prvních třech desetiletích 20. století. V první polovině 20. století se u nás pěstovaly přibližně na 500 000 hektarech, ovšem od šedesátých let je jejich plocha neustále snižována, až po dnešních zhruba 23 000 hektarů. Právě začátkem 60. let se v pramenech uvádělo, že se pěstují hlavně na Českomoravské vrchovině, v jižních Čechách, v Pošumaví, na Drahanské vysočině, v oblasti Nízkých Jeseníků, Beskyd a Malých Karpat.
Brambor má původ ve vysokých polohách, v humidních oblastech. I z tohoto důvodu se mu daří v mírném chladnějším podnebí za dostatečného množství stejnoměrně rozdělených srážek.*
Informace o pěstování a využívání brambor přináší článek Ing. Antonína Mušky, zveřejněný v časopise Úroda (9/2021).
