07.10.2022 | 09:10
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Jak se dříve pěstovala a využívala vodnice

Vodnice nebo okrouhlice (Brassica rapa rapifera) „jest odrůdou řepice, u které pěstováním vytvořil se masitý, řípovitý kořen“. Ke kvetení dochází druhý rok v dubnu a květnu. Kořen dobře poslouží za pokrm jak lidem, tak i jako krmivo pro zvířata. Ve srovnání s ostatními řepami má nejmenší krmnou hodnotu. V prvním roce vytváří bulvu, až ve druhém pak kvetoucí lodyhu. Je zajímavé, že má řadu názvů: podle druhu a způsobu, jak se pěstuje (řepa strnisková), podle barvy (bílá řepa) a pro značnou vodnatost snad nejznámější název – vodnice.

Od tuřínu, se kterým je často zaměňována, se odlišuje trávově zelenými listy bez voskového povlaku. Také se může podobat bulvou kulovité ředkvi, ovšem vodnice má šťavnatou až vodnatou, nepálivou chuť, blížící se spíše kedlubně.

Vodnice se u nás pěstuje velmi málo, obzvláště jako rostlina hlavní. Ani do strnisek se mnoho neseje. Jisté literární prameny z počátku 20. století uvádí, že se dříve pěstovala hojněji než nyní – „Příčinou jest, že půda při poněkud jen slušnější její sklizni značně zeslábne, takže následující plodina bez hnojení není valná“.

V roce 1912 se pravilo, že „u nás nemůže soutěžiti s krmnou řepou, ani s tuřínem“. V Anglii se však pěstovala hojně a dávala také i velké výnosy. Odrůdy zde pěstované však měly poměrně dlouhou vegetační dobu.

Můžeme zabrousit ještě o mnoho let zpět – pěstovala se totiž již v dobách před 4000 lety, z níž pocházejí první zprávy o této rostlině. Ovšem tehdy se ještě nedala rozlišit od podobného, avšak nepříbuzného tuřínu. Původní lokalitou vodnice je označována hornatá oblast africké části Středozemí. Zprvu se pěstovala pro olejnatá semena. Již ve starověkém Řecku a v Římě byla pěstována jako kořenová zelenina a krmná plodina. V dobách válek a neúrody začátkem 15. století (tedy před zavedením brambor) nabyla velkého významu pro výživu lidí. V roce 1957 se uvádělo, že pochází z jižní Evropy.

Jiné prameny uvádí, že vodnice zřejmě vznikla z plané brukve řepáku (Brassica rapa) rostoucího v hornatých oblastech africké části Středomoří, a to především v Alžírsku. Zmíněná planá forma – brukev řepák – se nachází v celém Středomoří, ale i v Číně a můžeme se s ní setkat i v méně hostinných podmínkách Sibiře. Velmi zajímavá je informace, že ve starověkém Římě znali dokonce až 15 barevných odstínů vodnice. Podle tehdejší významnosti se dokonce řadila na přední místo hned za obilninami a révou vinnou. Má se za to, že odtud byla rozšířena do celé Evropy. V období středověku byla vodnice zcela běžnou plodinou Evropy. Do Kanady se dostala v roce 1541 a o pár desítek let později (v roce 1609) připutovala až do Virginie. Možná i díky tomu se stala velmi oblíbenou zeleninou obyvatel Ameriky.

Více informací k vodnici se dočtete v článku Ing. Antonína Mušky v říjnovém vydání časopisu Úroda (10/2022).*

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down