Před zimou byla zásoba minerálního dusíku v půdě pod ozimou pšenicí dobrá, přičemž největší hodnoty jsme zjistili po dobrých předplodinách jako hrách, mák, jetel, brambory, cukrovka a ozimá řepka a po organickém hnojení. Během zimy se část nitrátového dusíku vyplavila do spodních vrstev půdy, ale na většině půd zůstal v dosahu kořenů rostlin.
Tématem se v Úrodě č. 3/2023 zabývá spolu s dalšími autory Ing. Pavel Růžek, CSc., z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v. v. i. Připomíná, že v teplejších oblastech se v průběhu zimního období uvolnilo malé množství dusíku mineralizací z půdní organické hmoty. Vzhledem ke značným rozdílům v zásobě Nmin v půdě je třeba při určení jarní dávky dusíku vycházet z rozboru půdních vzorků odebraných do hloubky 0,6 m. Příznivě se vyvíjí v posledních týdnech také cena dusíkatých hnojiv, i když většina farmářů má pro jarní přihnojení ozimů již nakoupeno.
Přihnojení v únoru a na začátku března
Při hnojení na konci zimy a na začátku jara dusíkem je třeba vycházet ze stavu porostů a půdy. Při nízké teplotě půdy nejsou živiny včetně dusíku přijímány rostlinami (mapa, červená barva) a je větší riziko jejich ztrát vyplavením, povrchovým smyvem apod. S využitím portálu Agrorisk.cz je možné optimalizovat hnojení i další agrotechnická opatření v návaznosti na předpověď počasí, teplotu půdy, riziko poškození mrazem, výskyt chorob, škůdců apod. Při oranžovém zabarvení začíná příjem některých živin z půdy rostlinami (u dusíku např. amonná forma) a uvolňování živin mineralizací z půdní organické hmoty. Všechny živiny jsou rostlinami z půdy přijímány až při bílém zbarvení, kdy je také možné odebírat rostliny na stanovení obsahu živin.
Při časném hnojení v únoru až začátkem března, při nízkých teplotách půdy nebo při větší vlhkosti půdy, svažitosti pozemků aplikujeme nižší dávky dusíku do 40 kg N/ha (u bezorebných technologií, strip-till apod. s rostlinnými zbytky na povrchu půdy nebo v oblastech s častými přísušky 50–60 kg N/ha).
U běžných porostů není cílem časného hnojení zvýšit příjem dusíku rostlinami a výrazněji podpořit jejich růst na konci zimy, ale vzhledem k nejistotě srážek v dalším období dostat včas dusík ke kořenům. K tomu je vhodná zejména močovinová forma dusíku, která se po srážkách dobře pohybuje v půdě a kořeny rostlin je ve větší míře přijímána až po přeměně na amonný, popř. nitrátový dusík. Přitom za efektivní srážky je považováno přibližně 5 mm (závisí na proschnutí půdy a jejím prokořenění), po kterých se nerozložená močovina dostává z povrchu půdy do kořenové zóny. Na rozdíl od nitrátového dusíku je u ní menší riziko vyplavení (probíhající hydrolýza s tvorbou málo pohyblivého amonného dusíku) a menší podpora růstu rostlin související s nižším rizikem poškození následnými mrazy. Kromě toho je vyplavování nitrátů často spojené také s vyplavením některých kationtů, nejčastěji hořčíku z horní vrstvy půdy. Evoluční vývoj běžných polních plodin není spojený s příjmem většího množství nitrátového dusíku po zimě, s ním se rostliny ve svém vývoji běžně setkávaly až po oteplení a prohřátí půdy, na což reagují intenzivnějším růstem a jejich pletiva obsahují více vody. Proto je také ledková forma dusíku nejvhodnějším hnojivem pro přihnojení porostů ozimů při pozdějším rychlém nástupu jara. Také je vhodná pro regeneraci porostů slabých a poškozených mrazy, ale v těchto případech stačí jen nízká dávka dusíku do 30 kg N/ha.*
